Pro tip: Když to jde, tak to neměň

Nenapadlo mě v úterý nic lepšího, než si hrát s nastavením foťáku, aby mi ta potvůrka konečně zaostřovala na obličeje hráčů, a tedy si odpustila ty kouzelné fotky s červeným flekem uprostřed a krásně vykresleným pozadím.

To se mi povedlo. Ovšem vedlejším účinkem bylo, že z 502 bylo pro redakci použitelných jenom dvanáct.  Ovšem mohl za to i soupeř, kterej nevystřelil, jak je rok dlouhý, a ony pak ty fotky jsou celkem o ničem, když se puk nedostane před bránu.
Plán na dnešní odpoledne: Dopsat článek a zachránit si kariéru.

Do Olomouce dorazil tým z Litoměřic a začínalo se výjimečně o hodinu později, tedy v sedm. Ona totiž hrála Sigma, víte. Oba olomoucké kluby se domluvily, že tedy hokejisti své utkání posunou a ti fanoušci, kteří u pokladen předloží lístek z fotbalu, respektive permanentku, dostanou vstupenku na hokej za polovic. Třicet korun za hokej, to není špatné, že?

Snad trochu paradoxně tam tedy bylo méně lidí než obvykle. Nebo alespoň to tak vypadalo, protější tribuny byly spíše poloprázdné a ostatně hlasatel zahlásil ve třetí třetině necelých 900 diváků. Jó, komu není rady, tomu není pomoci, ale olomoučtí fanoušci neví, co je dobré :D

V souvislosti s předchozím článkem, kde jsem zmínila, jaké trenéři údajně přijali opatření proti hráčům - flakáčům musím zmínit, že bylo před středečním utkáním oznámeno, že Jakub Bartoň je zraněn, přesněji ho nastřelil puk, a proto tedy nehrál. Budiž čest mého nejoblíbenějšího zachráněna! :D

Zápas strávil na tribuně s kým jiným než Tomášem Zbořilem. Naše nej bromance.

V bráně se ukázal Tomáš Halász, tudíž mě asi bohové trenéři vyslyšeli a rozhodli se naše dvě gólmanské jedničky střídat s nějakou pravidelností. To se mi líbí, tak je to správně!

Středeční utkání bylo svým způsobem netradiční, protože první gól vstřelili hosté, co si jako myslí o sobě, kde jsme :D Hosté ale také faulovali, a kdyby vás to zajímalo, tak naše Mora má momentálně nejlepší přesilovky v republice, tudíž není žádným překvapením, že i tahle výhoda skončila úspěchem. Petr Kolouch z dorážky vyrovnával na 1:1.

Na úvod druhé třetiny se prosadil Richard Diviš, pro kterého to byla už jedenáctá trefa v téhle sezóně. Radost domácích ale dlouho nevydržela, protože Litoměřice opět zabraly a po pár minutách bylo vyrovnáno.  Vlastně obě dvě třetiny proběhly v tomto duchu, kdy ani jeden tým neměl nic jisté, i když Olomoučtí nejspíš vyhrávali na šance. To se změnilo, když v poslední minutě zvyšoval na 3:2 Pavel Selingr svou naprosto luxusní trefou pod víko.

Ve třetí třetině hra výrazně přitvrdila. Litoměřice se nechtěly vzdávat, Mora nechtěla pustit tři bodíky. Byly tam nějaké strkanice, nějaké máchání rukama, ale rozhodčí všechnu srandu vždycky zkazí a nikdo se neporval :D Publikum nejspíše očekávalo vyrovnanou partii ve stylu předchozích čtyřiceti minut, ale naši chlapci měli úplně jiné plány.

Začal to Radim Kucharczyk, navázal na něj Jiří Řípa a třešničku na dort přidal Robin Staněk, který měl fakt skvělej zápas a hele, roste nám tady fakt výbornej obránce. Když si vzpomenu, že před rokem, kdy nám ještě kapitánoval Jan Mikel, Robin patřil mezi moje nejmíň oblíbené beky... Bylo to způsobeno hlavně tím, že kdykoli byl na ledě s Mikelem (se kterým tvořili pár), tak hrál jak čuňátko a zahříval lavku. No a teď bych byla nejradši, kdyby vůbec nestřídal! :D Nemluvě o tom, že náš sváteční střelec dal své dva góly ze tří v posledních dvou domácích zápasech. Šikula!

Richard Diviš mimochodem po zápase perlil. Měl tři bodíky, za gól a dvě asistence, ale se svým výkonem nebyl spokojen. Srdce každého olomouckého fandy si ale musel získat touto krásnou myšlenkou:

"Jsme Olomouc a nás nebude jen tak někdo porážet."

A protože Šumperk víceméně senzačně porazil Ústí nad Labem, HC Olomouc se ocitli na druhém místě za Mladou Boleslaví, na kterou momentálně ztrácí šest bodů.
Dneska je to právě Šumperk, kdo to na našem ledě zkusí, tak snad nám to druhé místo vydrží, protože jak řekl Richard:

"Je to pro nás čest a odměna za začátek sezóny, který se nám povedl. A také za tvrdou práci, kterou děláme každý den. Nejsme mančaft, který by něco dostal zadarmo, musíme si všechno vybojovat sami. A je fajn, když se potom podíváme na tabulku a jsme nahoře. Musím to zaklepat a říkám to se vší pokorou."

A ve středu vůbec bylo veselo! Asi mě totiž málem zabil puk. Ony sice tam, kde sedím, lítaj v jednom kuse, takže jsem se ani nehla, když jsem při rozbruslení fotila střední pásmo a najednou to někde vedle mě třísklo do sedaček. Ale když jsem foťák dala bokem, nejmíň patnáct lidí (hokejisti i fandové okolo) na mě se zděšeným výrazem koukalo, takovým tím "Jak je ještě naživu?!", takže mi to asi prosvištělo hned kolem hlavy nebo já nevím :D

Mám zas milion fotek Maria, no

Káša si hraje

kolega řval na Richarda

Soupeř měl asi něco v oku...

Příště se zkuste tak nerozjíždět, hm?

gólová kačenka

fakt tam chodí lidi, ok

Nějaká dobrá dušička opět zhasla světla, takže z děkovačky vám ukážu jenom tuhle fotku, kde se Richard s Robinem objímají.

Kamarádky měly mimochodem včera oslavu narozenin a jednu s nich jsem možnááá přemluvila k tomu, aby se mnou šla na hokej. Tak uvidíme :D 

A abych nevyšla ze cviku: Lubomír Korhoň, zvaný Buba, odešel směr Michal Pšurný, tedy přesněji do Anglie. Bude tam hájit barvy Sheffield Steeldogs, což je vtipné, protože jsem ve středu nemohla najít v socioekonomické geografii Sheffield v atlasu. Ok, vtipné to není vůbec, protože Anglie je všechno, jenom ne hokejová. Jste všichni strašní, jenom byste odcházeli!

A dojmy Štefana Žigárdyho po prvním zápase za Žilinu.