Retrográdní rotace

Na Hané se konala velká sláva. Zápas s Kometou Brno byl ve znamení oslav šedesátiletého výročí založení klubu. Při té příležitosti hráči oblékli retro dresy z roku 1971.

 Došlo i na hymnu a podle toho se pozná, že to myslíme fakt vážně.

Přes všechnu slávu to vlastně nakonec bylo celé dost low key. Propagace vcelku veškerá žádná a hlavním tématem bylo ještě pár dní před zápasem to, že je to moravské derby a hlavně nesmíme nechat Komeťáky vykoupit stadion. Nikde žádné plakáty, žádné billboardy. Vědělo se o retro dresech, ale to bylo celé jen tak mimochodem až do momentu, kdy byly představeny. A pak na sebe, zcela po právu, strhly veškerou pozornost.

Není divu, v '71 se jim vážně povedly. Jednoduchý design inspirovaný zcela očividně NY Rangers. Vypadaly zkrátka dobře, a to překvapivě i k tradičním červeným kalhotám.

Tomáš Mikúš

Hymnu na úvod zazpíval folklórní soubor. Původně jsem z toho byla taková rozpačitá, ale musím se pánům zpěvákům omluvit za své pochyby, bylo to nakonec vážné hezké.

Nemůžu se však zbavit pocitu, že některé věci zůstaly takové nedotažené. Je mi jasné, že ne všechno bylo realizovatelné už jen proto, o jakém klubu tady mluvíme. Ale čekala bych třeba nějaké slavnostní vhazování třeba od hráčů, kteří právě tom roce 1971 za Olomouc hráli. Nebo alespoň nějaká extra přestávkový program o nějaké extra ceny, místo tradičního utkání žáčků.

Branislav Konrád

Zápas samotný se Kohoutům moc nepovedl. Jediný gól Olomouce vstřelil Marek Laš, který má docela slušnou formu na to, že se jinak naši útočníci docela trápí. Byly momenty, kdy se naši borci nebyli schopní ani dostat do pásma. Ty ale zas byly střídány dlouhými částmi hry, kdy byli zaparkovaní před bránou Čiliaka a odstřelovali ji jako o život. Když to ale nejde, tak to nejde a ani některé chvíle šíleného tlaku k ničemu nebyly. Na druhé straně zas padly takové šmudly a dopadlo to, jak to dopadlo – výhrou Komety 4:1.

Ale však to znáte: Hlavní je, že kluci bojovali a nevzdali to až do konce.

Dávid Buc

Martin Vyrůbalík

A nebyl by to zápas s Brnem, abych se nezmínila o kouzelných fanoušcích Komety. Opravdu, ať už pátrám v paměti jakkoli, nemůžu si vzpomenout na žádný jiný fanklub, který by za sebou nechával takový bordel. A to nemluvím jen o tom, že prostě v Brně neví, že prázdné kelímky patří do koše a ne že se jen hodí pod kotel. Ale v Rondu (neboli Hchkrdtn aréně) je to normální, takže co. Pod tribunu hodili i choreo. Na lidi pod sebou hodili ještě i plné kelímky a nějaký inteligent na závěr utkání odpálil čtyři světlice. Jedna spadla samozřejmě hned vedle malého děcka, další letěla pod střechu, třetí si odpálil pod sebou a čtvrtá se od sítě odrazila vedle ledové plochy. A informace o tom, že jeden z nich, s prominutím, chcal za automatem na kávu... Zkrátka jiný kraj, jiný mrav.

Ze strany ochranky opět oslnivý výkon. A přitom jsem na vlastní oči viděla, že Brňáky šacovali důsledně, a tak jsem si myslela, že to bude v pohodě. Ovšem nejspíš nekontrolovali každého, ale jen ty, co vypadali jako nebezpečné živly. Tichá voda břehy mele.

Dobrý vtípek taky byl, že nechali tu masu Brňáků odcházet spolu s domácími fanoušky. Jindy přijede pět lidí ze Zlína a ti jsou ve svém sektoru drženi, dokud Olomoučtí nevyklidí pole. Teď nikoho nějak neštve, že se domácí fans na schodišti srazí se stovkami fanoušků hostů. 

Ále co. Aspoň jsme se pokochali krásnými dresy a několik desítek šťastlivců si i odneslo krásné tématické suvenýry z fanshopu.

Pro mě to utkání bylo zvláštní hlavně proto, že jsem poprvé fotila s novým objektivem. Můj Nikkor se totiž bohužel po třech letech poroučel a pod zárukou už samozřejmě není. Respektive, jestli si libujete v detailních popisech, rozbil se mu VR (vibration reduction) systém, což pak vypadá zhruba tak, že se občas při zaostřování začne objektiv silně klepat. Klepání se objevuje častěji a častěji. Při tom se samozřejmě nedá ani zaostřit a už vůbec ne fotit. Při focení krajinek bych na to trpělivost měla, u hokeje na tohle opravdu nemám čas. Oprava nebyla zrovna levná záležitost, a tak jsem se kousla a koupila rovnou nová skla. Tentokrát jsem však sáhla po Tamronu, což je vlastně levnější kopie Nikkoru.
První dojmy? Tamron je o dost hlučnější a minimálně můj model je o dost tužší, tzn. se pěkně nadřu, když chci záběr přiblížit. Ovšem fotky zatím nevypadají o nic hůř, než normálně, takže si vlastně nemůžu stěžovat. Velkým plus je taky pětiletá záruka.

Robin Staněk

Radim Kucharczyk

Jan Eberle

Michal Vodný

Kustod Karel Dub

Tomáš Houdek

Aleš Jergl

Jan Jaroměřský

Po sto letech se na zápase objevil i maskot Kokrhél!

Zástupce ČSLH věnoval klubu plaketu na památku toho slavného výročí.

Fanouškovská skupina "Ultras Mora" připravila tři velká chorea, z toho jedno celostadionové. Všechna se moc povedla a rozhodně si za ně fans zaslouží palec nahoru! Údajně tím zcela vyčerpali svůj fond, ve kterém bylo nějakých 16 tisíc. Řekla bych, že se investice víc, než vyplatila ;)

Marek Laš

Alex Rašner

Jiří Řípa

Během zápasu jsem měla speciální úkol. Kontaktoval mě totiž pán, který pravidelně nabízí hokejové kartičky HC Olomouc, jestli bych mu pomohla s tvorbou speciální retro edice. Souhlasila jsem, protože tohle se neodmítá, a navíc s tím pánem byla velmi korektní spolupráce i loni, když mi psal kvůli fotce Michala Vodného pro stejný účel. Podařilo se mi nafotit všechny hráče a trenéry krom Jiřího Ondruška. Měla jsem snahu, ale prostě ani za boha! Všechno rozmazaný, nebo se zrovna otočil :( Ondrušovi se tímto omlouvám a všem jeho fanouškům taky. Myslím, že fotky, co jsem povolaným osobám poslala, jsou víc než slušný a kartičky budou pěkný. 

Pokud budete mít o set zájem, sledujte můj Twitter, pokusím se tam dát, kde budou k sehnání :)

Petr Kafka

Jakub Herman

Jan Knotek

Dávid Buc

Tomáš Valenta

Adam Zeman

David Ostřížek

Jů hele, fotky akce! Taky je umím. Občas. Once in a blue moon...

Marek Čiliak

Fuuu, to je fotek, že! Abych trochu rozbila tu záplavu barviček, tak sem vložím omluvu, že to tady na tom blogu moc nežije. Zkrátka školních povinností mám až nad hlavu, a když už mám volnou chvíli, jdu si radši něco zahrát (momentálně u mě vede první Fallout), než abych několik hodin strávila úpravou fotek a psaním článku. Hlavně taky v momentě, kdy mám čas, už většinou fotky nejsou aktuální... No prostě jedno s druhým. 

Fotím ale vesele dál a pokud fakt jako nemůžete bez mých fotek žít, doporučuji vám i nadále sledovat web HC Olomouc.

Robin Staněk

Ani se nebudu omlouvat za to, kolik jsem tady nasázela fotek. Takovej zápas je jednou za uherský rok a navíc jsem aspoň deset fotek nezařadila doslova na poslední chvíli, tákže! Buďte rádi, že jste rádi :D