středa 16. září 2015

První domácí...

...není vždycky takový, jaký byste ho chtěli.


Hokej zkrátka není fér.


Prvním domácím soupeřem se stal Mountfield HK. A i když má první myšlenka je vždycky na ten prvoligový Hradec, jsem si celkem jasně vědoma toho, že v extralize to není nějaký outsider, kterého bychom přejeli na jedné brusli. Pět řádků a jsem si jistá, že už se mnou nesouhlasí celý zástup fanoušků. 

Úplně prvním soupeřem v sezóně 2015/2016 nám byla pražská Sparta, která je samozřejmě úplně jiný level, byť zázraky se dějí. V zázraky ale běžný fanda samozřejmě nevěří, a tak se na FB objevovaly povzbudivé komentáře typu "stejně to projedem" a "dostanou pěknou nakládačku". Tak jsme to projeli a dostali nakládačku. I když, no, čtyři góly nejsou žádný extrém seberkrém. A taky jsme jim jeden dali, takže!

No ale. Po úspěšné přípravě a neúspěšném první zápase lidé tak nějak očekávali, že to hokejky napraví a vypráskaj Hradec i s úroky. Což se nestalo. Lidé také tak nějak očekávali, že bude na první domácí vyprodáno. Ani to se nestalo. A nestala se ani pěkná řádka dalších věcí, třeba spousta těch, se kterými jsem počítala já.


Tak třeba jsem si myslela, že u vchodu zas bude stejný sekuriťák jako loni, co byl vždycky velmi schopný a milý a měl upřímnou snahu zapamatovat si mé jméno. A nebyl tam! Místo toho tam byl jiný mladý muž, který na mě koukal, jako bych si spletla vchod, pak mě strašně dlouho hledal v seznamu a poté se snad dvě minuty přehraboval ve víku od krabice v akreditacích, než našel tu moji. Následně zjistil, že v ní není provlečená ta čučavá guma, a tak se pokusil ji navléct. Po pár pokusech to vzdal a obojí mi strčil do ruky se slovy "Promiňte, nejde mi to." Což jako já pochopím, když na to přijde, tak jsem taky levá jak šavle v nejmíň vhodné situaci, ale OMG. Jako hlavně teda vůbec nechápu, proč to celé nepřipravila nějaká povolanější osoba a dostal to na starost kluk, který tam u toho vchodu stál, pokud se nepletu, prvně. Na první domácí zápas! Chudák, asi to měl za trest. 

No ale dobrý, to se stane, no harm done. Ovšem harm done se konal, když jsem se vydrápala nahoru k našemu hnízdu (v jedné ruce tu hnusnou vestu, akreditaci a sáček z Mekáče, v druhé ruce malý nápoj) a po odložení všeho na stůl jsem zjistila, že na té akreditaci prostě není moje jméno. Jakože ano, tečka nebo čárka, to je fakt rozdíl doslova v milimetrech, ale zkrátka je to moje jméno! 
Za svých jednadvacet let života už jsem si zvykla, ale pořád tak nějak očekávám, že budu mile překvapena. No, nebyla jsem. Akreditaci mi nevymění, jfyi. Aspoň jsem dostala omluvu? Asi bych nad tím neměla moc držkovat, ale toho nejsem fyzicky schopná. Navíc jsem tuhle koukala na film Koralína a svět za tajemnými dveřmi a vím, kam to všechno vede!


Ovšem předzápasové momenty měly i své pozitivní chvíle. A to dokonce velmi. 
Jistě jste už slyšeli o slavnostním vhazování, které obstaral Ondřej Zelenka, srdcař jak má být. Ondra je totiž nevidomý a stejně chodí už tuším třetí sezónu na hokej. V záplavě fanoušků, kteří si s oblibou stěžují na neatraktivní hokej a ošklivé dresy, je to jako závan čerstvého vzduchu. Přesně proto je hokej speciální a krásný a vůbec.
V souvislosti s tímto speciálním buly byly k zakoupení odznáčky a výtěžek z jejich prodeje půjde na podporu TyfloCentra. Do dražby za stejným účelem půjde také bílá hokejka, kterou měl na vhazování kapitán Vyrůbalík a se kterou měl zápas odehrát první centr.
Byl to opravdu hezký moment a doufám, že si ho Ondra užil a že na něj bude rád vzpomínat.


Trošku nešťastně ale bylo, že se celé vhazování vlastně konalo zády k fotografům a kameramanům, kteří kvůli tomu na led vlezli. 


Samotný zápas se pak tak nějak odehrál. V kontrastu s tím vším, co jsem zažila před ním to vlastně bylo až... nezáživné není to správné slovo. Zkrátka bylo ve vzduchu to očekávání něčeho a to něco se tak nějak nedostavilo. Mám takové podezření, že to něco byl alespoň jeden gól za záda Kacetla.

Mně ten náš výkon tragický nepřišel, naopak bych řekla, že byl zápas dost vyrovnaný. Mountfield dal gól ve třinácté minutě z nepřehledné situace v brankovišti Konráda. A to bylo z jejich strany vlastně vše, když nepočítám pak gól do prázdné. Naši zas jednou nebo dvakrát nastřelili tyč. Dohromady měli víc šancí Kohouti, jenže s produktivitou to vázne.
Hradečtí teda asi měli na celé utkání jiný názor, soudě podle jejich Instagramu. Taky se teď jmenuju "@hcolomouc". Těší mě!
Po gólu do prázdné valná většina vděčného olomouckého publika opustila stadion.

Jakože ano, všichni by chtěli mít ze dvou zápasů šest bodů, ale někdo prohrát musí. Sice je blbý, že to vyšlo zrovna na Olomouc, ale hrajeme ještě o 150 bodů. To by bylo, abychom si taky nějaký neurvali!

Mrkejte na fotky zde.

Jan Knotek

Branislav Konrád

Adam Zeman

Světoví za každou cenu. Tipsport extraliga.

Marek Laš

Jan Eberle

Michal Tvrdík

Bedřich Köhler

Tomáš Mikúš

Rastislav Dej

Jan Jaroměřský

Radim Kucharczyk

Jaroslav Bednář



Pavel Skrbek





Žádné komentáře:

Okomentovat