sobota 5. dubna 2014

Bleed your heart out

Mladá Boleslav dorazila do Olomouce. Barážově, pro změnu. Nuda to s něma byla pořád stejná.


Nejlepší jsou ty prohry, co stejně působí jako vítězství.


Začnu úvahou o tom, jak těžký musí být fandit nějakému týmu, když ve všem hledáte podvod nebo když se vám nic nelíbí a nikdo v tom týmu nic neumí. Nevím, jestli ty lidi litovat, anebo obdivovat jejich... nevímco, co je nutí jít na zápas, i když zjevně sami nejlíp ví, že to bude celý špatně...

Ale vážně, když se dvanáct minut do zápasu tribunami nesou úvahy, jestli je to podplacený ("No, já ti nevím, oni vypadaj, že se docela snaží..."), respektive když celou dobu někteří řvou na každého hráče u puku, jak to strašně kazí... No to vám stojí za ty nervy? :) 
Opravdu nevím, jestli už je mi to tak strašně jedno, protože jediné, co mě zajímá je, jestli se bavím já a jestli jsou ty naše hokejky spokojený; nebo jestli jenom zkrátka tak naivně věřím, že to kluci vždycky nějak ubojujou.

Typický olomoucký divák je zvláštní tvor, protože od srpna do února na zimák trefí tak leda, když tam hrajou Kabáti nebo je veřejný bruslení, ale v březnu a dubnu zjevně vyleze z nory, aby se podělil o svá moudra a konspirační teorie. Ze všech se stávají odborníci na stavbu sportovních hal, psychologové, profi sázkaři a další a další rozličné profese. Je to dost únavný, teda aspoň myslím pro nás, co si tam odsedíme i zápasy s Mostem a podobné prvoligové perličky.

Musím ale říct, že i ty zápasy s Mostem mě baví víc, než zápasy s Mladou Boleslaví, protože prostě boleslavský hokej mě nebaví, přijde mi to o ničem a většinou tam jenom usínám. Tím ovšem nechci říct, že by jejich hokej nebyl efektivní a neměl kýžený výsledek, jenom to prostě není něco, na co bych se chtěla dívat X zápasů v řadě. Ono vydržet i ten jeden jednou za občas je docela vyčerpávající.

Ale dost keců. Do brány se opět postavil Tomáš Halász, ze sestavy vypadl Roman Kadela (který vypadal strašně nešťastně, chudák, s berlema) a nahradil ho Martin Janáček. 


První třetina měla za následek výše popsané. Mladá Boleslav nás solidně přehrávala, výborně napadala každou naši rozehrávku a do útočného pásma procházela jak horký nůž máslem. I přesto ale Tomáš Halász (a ostatních pět hráčů před ním) držel bezbrankový stav téměř celých dvacet minut. Bolka totiž dala gól až asi minutu a půl před koncem.

Druhá třetina probíhala v podobném duchu. Což mě upřímně celkem překvapilo, protože jsem čekala, že Bolce dojdou po velmi aktivním úvodu síly. Přesto ale měli domácí o něco víc ze hry a vytvářeli si celkem zajímavé šance. Boleslavský Valent ale myslím začaroval bránu. Nakonec se z gólu ve 37. minutě opět radovali hosté a publikum "nadšeně" brblalo nad výkonem Kohoutů. Já se pokoušela neusnout.


Posledních dvacet minut bylo... dramatických. Tolik šancí neměli domácí snad za celou sezónu a taky jich tolik nešlo do háje. Opravdu to vypadalo, jako kdyby hosté tu svou bránu prokleli. Každé dvě minuty se celý zimák chytal za hlavu nad další spálenou příležitostí. Jenže naši chlapi nejsou nic jestli ne tvrdohlaví bojovníci a snažili se o to víc. A nakonec to vyšlo. Na rozdíl jediného gólu snížil Pavel Selingr nějakých pět šest minut před koncem. Následující minuty trvaly věčnost, protože Boleslavští bojovali jako lvi, ale to samé dělali i domácí. S minutou do konce odjel Hally na střídačku. Bolka myslím jednou vyhodila na zakázané uvolnění, do konce zbývalo už jen pár vteřin. Při dalším pokusu ale Tomáš Houdek téměř doslova silou vůle udržel puk v pásmu, v pádu ještě nahrál a naši útočníci si pak Valenta rozebrali jak lego; když Rostislav Marosz vyrovnal na 2:2, na časomíře svítily 3,7 vteřiny do konce.


Prodloužení už mi přišlo trochu zbytečné. Jistě, bojovalo se o jeden bod navíc, ale ta euforie z parádního závěru byla taková, že to vlastně bylo všem celkem jedno, když nakonec poslední slovo měla Mladá Boleslav, protože Kohouti opět prokázali ohromné odhodlání a výdrž, když bojovali, i když to dobrých 50 minut fakt nešlo.

Fotek je málo, protože:
A) Nudný hokej se nedá moc fotit
B) Posledních deset minut jsem radši sledovala, jak naši borci otáčí zápas

Roman Rác



Michal Broš

Richard Diviš

Mario Cartelli

Pavel Selingr

David Ostřížek
Věděli jste, že černobílý fotky krásně maskují špatný barvičky? :D

Jakub Herman


Michal Vodný







Jan Knotek má jedny z nejlepších výrazů. Vede to někdo jinej, ale Honza zdatně dotahuje.

Doma pánové hrají až... až za týden. Kladýnko i Chomutov jsou pro mě po dlouhééé době pracovní dny.

2 komentáře:

  1. Foto sú skvelé (ako vždy), ale chválim aj trefnú úvahu v úvode. Svatá pravda. Takových lidí je mi líto.

    Keep up the good work!

    OdpovědětVymazat
  2. Zapraszam na nowy portal hokejowy..

    OdpovědětVymazat