Na hokej bez foťáku nechodím: Bezpečný přístav

Úterý přineslo druhý domácí zápas letošní baráže a s ním Piráty z Chomutova, kteří si na nás smlsli při prvním zápase na svém ledu. Tak jsme jim to vrátili, ha!

A ten parádní týmový výkon byl odměněn průběžně prvním místem v tabulce. Krása, ne?

Jestlipak někdy bude sezóna, kdy v jejím závěru nebudu psát o Pirátech? :) Asi ne.

Ale je to to takové příjemné trápení, protože Chomutov, jejich "obdivuhodný" rekord stranou, jsou pořád tým, co má českému hokeji co nabídnout. Když ne na ledě, tak aspoň tím vším okolo. Jenže na to se bohužel v hokeji nehraje, a tak se se Severočechy už podruhé setkáváme v baráži.

Piráti s sebou samozřejmě dovezli pár zajímavých jmen, např. Bartečka, Růžičku, Mrázka, Gajovského, Jasse nebo Havla. Poslední jmenovaný je asi pro většinu lidi jméno neznámé, ale kdo dával pozor, když jsem loni psávala o playoff juniorů, tak ví, o kom je řeč. Zkrátka se mi líbí, jak hraje :D

Radek Havel

Nám se konečně vrátil do sestavy kapitán Jakub Bartoň. Ok, byl mimo jenom pár zápasů kvůli chřipce, ale nejoblíbenější hráč je nejoblíbenější hráč. A po jednozápasové absenci se vrátil i Richard Diviš. Do brány se postavil Tomáš Halász a mohlo se začít.

Tomáš Halász

Ráda vám hned na začátku řeknu, že to naštěstí nebyl takový šílený nervák jako zápas s Kladnem. Na gól jsme ale ani tentokrát dlouho čekat nemuseli, dočkali jsme se někdy v šesté minutě, kdy byl Rostislav Marosz faulován při tahu na bránu. Nařízené trestné střílení potom proměnil jako pán. Piráti museli šlápnout do vrtule, což taky udělali a poměrně rychle našli na náš gól odpověď – 1:1.

Druhá třetina byla... taky pěkně vyrovnaná :D Po čtyřech minutách se prosadil Ondřej Švaňhal a opět nás poslal do vedení. Myslím, že pro celý zápas bylo dost podstatné, že Chomutov byl vždycky ten, kdo musel dotahovat, takže jim nemohlo moc narůst sebevědomí. Při oslavách Švaniho gólu ale nějaký inteligent hodil přes síť za bránou u domácího kotle toaleťák, který prakticky spadl na Hallyho uprostřed hry. Doufám, že mu aspoň někdo dal pár facek, než utekl. Hra byla přerušena, Hally se (určitě vyčítavě, who knows) podíval do kotle a chvilku potom Piráti opět vyrovnali. No. Útěchou nám mohlo být, že hosté byli jaloví na přesilovky, protože jsme jich v té druhé třetině nadělili hned několik.

Třetí třetina byla takové... lehké drama. Nějak matně jsem si uvědomovala, že ty tři body by byly vážně super a taky že se mi nechce sledovat prodloužení, ale... nebyl to ten šílený drive, jako když třeba vedeme nebo prohráváme o jeden nebo dva góly. To ale neznamená, že by byla nuda, protože se začalo hrát fakt nadoraz a do pořádně do těla a yay, tohle já můžu!

Strašně dlouho se nedělo nic jiného, než že se oba týmy střídaly v útočení. Až v úplném závěru třetiny domácí borci nabrali druhý dech a trochu Chomutov podrtili. A slavili úspěch, protože s méně než dvěma minutami do konce se prosadil David Ostřížek. Na oslavu nějaký dement hodil dolů z tribuny pivo a ohodil všechny ty caparty, co se vždycky nacpou k plexi u střídačky. Stay classy. Ačkoliv se Piráti samozřejmě ještě pokusili o vyrovnání a připravili nám tím opravdu divokých posledních třicet vteřin, z tříbodové výhry se nakonec radovali Kohouti.

Soupeři si ještě ani nepodali ruce a už se zimákem rozléhalo "Tak jsme první no a có!", což jsem musela (po dlouhém váhání, jestli je to ještě oukej) nakonec i napsat na Twitter, protože... jsme první no a có. Slavilo to úspěch. No, aby taky ne :)

A jsem ráda, že si to tak užíváme. Jo, máme náskok jenom jeden bod a jo, do Extraligy ještě daleko, ale sakra, je to sport a ten nás má bavit! A já jsem hlavně ráda, že maj ty naše hokejky radost, protože na to celej rok dřou.