pátek 10. ledna 2014

Zlom vaz, aneb Střepy přinášejí štěstí

V pátek ráno jsem napsala poslední zkoušku zimního semestru a už jenom čekám na výsledky tří neopravených, jestli si jako u něčeho dám druhé kolo. Ale než se to dozvím, tak udělám report ze středečního utkání. To pondělní nenápadně vynechejme, kvůli testu na historii Ruska jsem dorazila až v polovině zápasu.

Ve středu nás čekal ČEZ Motor České Budějovice, což je neuvěřitelně... divný název, ale velkej sponzor je velkej sponzor a v Budějkách si můžou pískat. Anebo snad ne..?


Po týdnech nad učením... SVOBODA! (asi, snad, ještě čekám na výsledky dvou zkoušek)


Jenom na úvod bych zmínila, že už v pondělním utkání za nás nastupoval Adam Rufer. Ahoj, Adame, vítej zpět! :D (tady měla být jeho fotka, kterou jsem zapomněla upravit, co už)

Motor je pořád něco extra. Tým plný hvězd, který se zoufale plácá na chvostu tabulky. Do Olomouce ale přijeli ukázat, že rozhodně nejsou nějací nazdárci. Utkání začali hodně aktivně, ale místo gólu to vedlo jenom k otřesenému Tomáši Vošvrdovi, do kterého vletěl právě jeden z hostů. Chvilku to vypadalo, že snad Vošvec bude muset střídat, ale naštěstí to rozchytal a opět se postavil mezi tyče.


Potom už si zápas vzali do rukou domácí hokejisté a dalo by se říct, že během ani ne dvou minut bylo po zápase. Jako první se prosadil Matěj Pekr, což je paráda. Loňský nejlepší střelec se po zranění, které ho postihlo těsně před playoff, na tom ledě víceméně hledal. Byla na něm deka jako blázen a soustavné stížnosti na jeho výkon ze strany fanoušků tomu asi také moc nepomáhaly. Všem těm, kteří ale Pekymu věřili, se od vánoční pauzy královsky odměňuje. A myslím se pěkně odměňuje i trenérům, kteří ho i přes jeho neúspěchy nechávali na první lajně. HCO si to za současné situace, kdy se prosazují všechny lajny, přece jen může dovolit.


Dřív, než fandové Pekyho gól pořádně oslavili, už brankář Motoru ze své sítě lovil další kotouč. Ten tam pro změnu poslal Pavel Selingr. Ten poslední dobou taky pěkně válí, i když bych řekla, že měl z kraje sezóny trochu pomalejší rozjezd. No a téměř vzápětí přidal třetí gól Jan Knotek. O tom se ještě zmíním, protože měl fakt zápas s velkým Z :D Jenom pro zajímavost jsme se ale o něm v první třetině bavily (s holkama) a já řekla něco jako, že sice "hraje jako čuně, ale je to super, protože nikoho nezranil... zatím".

Tak jako tak, osmá minuta zápasu ještě ani neskončila a Kohouti už vedli 3:0. Motoru vystřídal Kůdela v bráně Halmošiho a kanonáda se zastavila. O pěkné akce ovšem nebyla nouze a nakonec si i domácí fandové užili pěkné nervičky, když za Vošvrdou dvakrát krátce po sobě zazvonila tyč. Motor má té střelecké smůly na rozdávání.


Druhá třetina už takové drama nebyla, i když se rozhodně nedá říct, že by se nehrál pěkný hokej. Motor is přes ty soustavné neúspěchy nehraje žádný beton, tak se na to pěkně kouká. I když Vošvrdovu bránu zdatně ostřelovali, tak se nakonec z gólu opět radovali domácí a znovu se prosadil Matěj Pekr. Hra se začala přiostřovat a bylo jasné, že poslední dvacetiminutovka určitě nebude ve stylu, že se to jenom dohraje. Do šaten se ale šlo i tak za celkem jasného stavu 4:0.


A náskok domácí navýšili v začátku poslední třetiny. Nejdřív na 5:0 zvýšil Aleš Jergl a pak přidal šestou branku Radim Kucharczyk. Motor ale naštěstí nehodil flintu do žita a bohužel pro nás to znamenalo gól v naší bráně. Což strašně vytočilo Vošvrdu, no ale divte se mu :D Asi to vytočilo i hráče Motoru, protože najednou nebyl souboj o puk, kterej by se nedohrával ručně. A to jsem ještě zapomněla zmínit, že někdy během prvních 40 minut Skuhravý dojel Janáčka u mantinelu, vrazil mu pěstí, vzal puk a jel si do útoku. Jak malí!


Všechno tohle pošťuchování nějak vedlo až k tomu, že najednou kousek od naší střídačky ležel pod Knotkem jeden z hráčů soupeře, loket Knotka přimáčklej pěkně zezadu na krk a ani se nehnul. Knoťák vypadal, že kdyby mohl, tak mu tu hlavu asi urve. Chvilku to vypadalo, že přitlačí ještě trochu a zlomí borcovi vaz. To už ale zakročili rozhodčí, i když měli s Knoťákem ještě spoustu práce, protože byl fakt vytočenej. Kupodivu za to dostal jenom dvě minuty.
Když zrovna někomu neotiskuje obličej do ledu, tak se mi ale Knotkova hra náramně líbí. Je sice na ledě takový celkem nenápadný, ale s pukem to rozhodně umí a svědomitě se vrací do obrany (ok, to dělá naprostá většina, ale tak!). Navíc se nebojí jít do osobních soubojů – tím nechci říct, že ostatní jo, ale když už někoho trefí, je to znát.


Knotkovým sólíčkem zápas víceméně skončil a následovala samozřejmě děkovačka. Protože na ni zase zhasli, schovala jsem foťák s tím, že to stejně nic novýho nebude... Jak jsem se spletla! Nic nového opravdu nebylo, až na to, že tentokrát během Vošvrdova skákání na sklo... to plexi zkrátka nevydrželo a Vošvec se propadl málem až na trestnou hostů. Prý chtěl pomoct s rekonstrukcí zimáku :D

Fotek tak vůbec bylo jenom 101, protože jsem byla už celkem unavená ze dvou zkoušek, co jsem ve středu psala. A taky jsem celou první třetinu měla v puse lízátko a ono se s tou špejlí od toho blbě fotí :D No a stejně jsem celkem rychle zjistila, že už ani pořádně fotit neumím :D Respektive jsou ty barvy poslední dobou nějaký vyblitý a nevím, čím to je. Sedím nad tím!

Robin Staněk


uprostřed chumlu – Houdy





Tomáš Houdek






Pánové určitě řešili filosofické otázky typu "bít, či nebít"...


Další hokej je až... až někdy. Špatenka :(

3 komentáře:

  1. Další hokej je 18.1. a kdo konečně může přijít a použít svoji novou řehtačku?????

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já tě zruším! Sedneš si na druhou stranu zimáku, nezájem! :D

      Vymazat
    2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat