The blood in your veins

V sobotu nás čekalo poslední derby Olomouckého kraje. Tradičně to byla velká sláva.

Asi poprvé jsem fakt měla z té atmosféry husí kůži, protože tomu zápasu absolutně nic nechybělo.

Předchozí tři střetnutí s Draky zvládli Kohouti na výbornou. Šumperk chtěl tedy samozřejmě urvat alespoň jednu výhru. Jenže naši borci jsou celkem v laufu, v předchozím zápase rozdrtili Třebíč sedmi góly. Pravda, téhle kanonádě předcházel souboj s HavlBrodem, na které letos prostě neumíme... ale o to větší byla chuť to fanouškům (i sobě) vynahradit.

Domácí fans se konečně mohli podívat na novou posilu, Iva Crháka. Tradičně byl na fóru uvítán řečmi typu "zase takovej prcek", "co s někým, kdo se neprosadil v Kadani" a "tohle je ta slavná posila?". No jo. Já klidně přiznám, že mám problém tvrdě hodnotit hráče, který je mi sympatický a Ivo rozhodně na sympaťáka vypadá, aspoň jestli můžu soudit z našeho pátečního setkání. Navíc už by mohlo být jasné, že naše vedení určitě nechce postupovat podobně jako Piráti z Chomutova. Osobně jsem celá pro, aby se tým doplňoval někým, kdo zapadne, místo toho, abychom sem dotáhli nějakého čtyřicetibodového frajírka, co na všechny bude vrčet. 

A celá ta averze k hráčům, co maj míň jak 185 centrimetrů, mi taky přijde poněkud mimo. Po každém zápase s Třebíčí všichni brečí po Čuříkovi, po každém duelu s Havířovem si všichni stýskaj po Komovi. Celej stadion nadšeně vyvolává Ráce a všichni jsou ohromení neuvěřitelnou bojovností Staňka. Ale jo, co s takovým malým hráčem?

Když už bych si na něco ohledně Crháka stěžovala, tak spíš na něco, za co on těžko může – totiž že místo toho, aby hrál Lehečka nebo Heža, přivedeme někoho jiného. Jenom doufám, že se s těma dvěma do budoucna ještě počítá.

Dost facepalmů nad fans, kuk všichni na smíška Crháka! :D

Polovina fanoušků ještě neseděla na svých místech a už šumperský gólman lovil z brány puk. O fantastický úvod se postaral Jiří Řípa. Neuběhlo ještě ani pět minut zápasu a další dva góly přidal Denis Kindl. Když tak v páté minutě rozbalili olomoučtí fandové první choreo, vedli jsme už pěkně 3:0. Začala jsem remcat, že chci, aby dal gól Houdek. V šumperské bráně se vystřídali gólmani.

Dřív, než jsem na klubový Twitter stihla napsat, že kdo nepřišel, může litovat, přidal čtvrtý gól Jan Knotek. Tady je potřeba vyzdvihnout soupeře, protože obvykle se prostě jak tým, tak fanoušci po čtyřech gólech složí. Kdepak Šumperk! Na ledě to hráči rozhodně nevzdali (pravda, s 52 minutama do konce by to bylo celkem předčasné) a fanoušci v kotli fandili ještě víc než předtím (ne jak ti naši občas, kdy se hra zadrhne a je ticho jako v divadle). Jejich snaha se vyplatila a podařilo se jim v přesilovce snížit na 4:1.

Odpovědí byl krásný gól Michala Vodného z otočky, ale prakticky vzápětí přišly dvě trefy hostů a z ničeho nic už nevypadalo skóre pro Draky tak tragicky – 5:3. Tři góly Draků vyhnaly z brány Tomáše Vošvrdu. S tímto výsledkem se taky šlo po první třetině do šaten.

Druhá třetina už tak dramatická nebyla. Rozhodčí zápas tragicky nezvládal, hlavně nechápu, proč byl jenom jeden hlavní. Jinak se ale hrál pěkný hokej, i když na gól se tentokrát čekalo docela dlouho. Nakonec se trefil podruhé v zápase Michal Vodný.

Voďas dával samé krásné góly – prvně z otočky, potom z pádu.

Tomáš Halász, který se postavil do brány v patnácté minutě, kapituloval až na začátku třetí třetiny. Draci se tak dotáhli na rozdíl dvou gólů, naštěstí ale faulovali, čehož využil Jan Knotek. A chvilku po něm se prosadil i Tomáš Houdek, zrovna když jsem lovila láhev zpod sedačky, a tedy nic neviděla. Klasika. S pěti minutama do konce vytáhl kotel další choreo.

Za skóre 8:4 už by se asi jinde normálně dohrálo, ale ne tak v tomhle zápase. Neobešlo se to bez krve, když Matěj Pekr narazil soupeře na mantinel. Nevypadalo to vůbec pěkně, Pekyho samozřejmě okamžitě rozhodčí poslal do šatny... Soupeř docela dlouho ležel na ledě a když se začal zvedat, všichni fanoušci mu tleskali, což bylo fakt pěkný gesto a upřímně se tady moc často nevidí. Potlesk se však celkem rychle změnil v pískot, když zraněnému hráči dost rychle odkučelo a zvesela začal řvát na naši střídačku. Aspoň jsme si ale všichni mohli oddechnout, že je zjevně živ a relativně zdráv.
V úplném závěru zápasu už to kluci asi nějak vypustili, protože se Šumperku podařilo za Hallyho doplácnout pátý gól. Konečné skóre 8:5.

Ještě se tam někdy v závěru zas vytáhl ten místní expert, co sedává za trestnýma hostů, když začal provokovat hráče, co tam seděl. Je to trapný a vůbec bych se nedivila, kdyby mu jednou fakt někdo fláknul. Divoch to tam pak šel uklidňovat, to celkem pobavilo :D

Jinak protože jsem prudce inteligentní (ha-ha), tak mi po měsíci došlo, proč fotky vypadaj při upravování úplně normálně, ale někde cestou na blog jsou najednou celý vyblitý a fuj. Je to tím, že program, ve kterým normálně přidávám vodoznak, tlumí barevnost fotek. Což je dost nemilé, protože můj stávající systém mi, ačkoliv to občas trvalo fakt dlouho, vyhovoval z mnoha důvodů, které už jsem tu zmiňovala mockrát.
Ale nedá se nic dělat, prostě teď budu přidávat vodoznak přímo při exportu z Lightroom. Problém je, že se to tam prostě plácne na všechny fotky na úplně to stejné místo (pokud bych to nechtěla dělat jednotlivě, což se mi fakt nechce) a ne vždy to vypadá ideálně. Ale co už. Nic není dokonalý. Stejně vždycky, když to nahraju sem, tak to vypadá divně.

dvougólový Michal Vodný

Ti se tam během strkanice objímali, já je viděla! :D

:* :3 :3

Roman Rác

Knoťas je při děkovačce vždycky tak nadšenej, to nejde ani :D

Možnááá jsem se zásobila fotkama Crháka tak na dvacet let dopředu. Ale to mi nikdo nedokáže!
(srsly, fotila jsem ho jenom při děkovačce, protože bylo zlatý, jak ho to hned chytlo)
(připsal si jednu asistenci!)