středa 15. října 2014

Don't freak out

Můj dům, můj hrad už není úplně to heslo, co by člověk použil, aby popsal stav v Plecharéně.


Ale pořád z toho není deka, takže proč to hrotit?

Jestli si to dobře pamatuji, Kohouti byli vlastně posledním týmem, který kdy hrál se "starým" Hradcem Králové, než tam byl přesunut klub Českých Budějovic. Bylo to tehdy prudce napínavé playoff. Už s "novým" týmem Mountfield HK se Hanáci setkali poněkud netradičně v úterý a velmi netradičně až v sedm hodin večer, protože to bylo v televizi.
Bohužel se neopakoval scénář z předchozího televizního utkání, kdy si domácí s chutí smlsli na Vítkovicích. S Hradcem to byla bitva.

V první dvacetiminutovce se vlastně strašně dlouho nic moc nestalo. Pár šancí na jedné straně, pár na druhé... A když už to vypadalo, že se gólu nedočkáme, poslal v osmnácté minutě Jaroslav Kudrna hosty do vedení. Což nebylo úplně ideální, ale taky to nebyl konec světa, protože nás čekalo ještě celých čtyřicet minut.


Někdy v úvodu prostřední části zvonila za Trvajem tyčka, ale to bylo ze strany Hradce víceméně vše, protože pak si vzali slovo domácí. Přesněji tedy Rostislav Marosz, který poslal krásný pas na hůl Martina Cibáka, jenž mířil přesně. Kohouti se dostali na koně, z čehož také pramenil faul na Hrňu. A rozhodčí rozhodl pro trestné střílení, které Erik Hrňa expertně proměnil.
Už to vypadalo, jak do finiše půjdeme s hezkým jednogólovým náskokem, jenže ony nám ty koncovky třetin v úterý ale vůbec nešly. Půl minuty před koncem srovnal skóre na 2:2 Dávid Skokan.


Na třetí třetinu jsem si šla poprvé v sezóně sednout na tribunu a zjistila jsem hned několik věcí! Tak třeba, že už z tribuny fotit neumím, už nejsem schopná si z tohohle úhlu počkat na ty správné momenty. Taky, že na tribuně je opravdu vždycky větší kosa než hned u ledu. A samozřejmě i to, že hokej je mnohem zábavnější, když můžeš celou třetinu hučet do své BFF, i když na to jsem si nikam sedat nemusela, abych to věděla.
Ale jinak byla ta poslední třetina docela úmorná, protože na ledě se vlastně nic moc nedělo, jenom se domácí začínali víc a víc trápit. To nakonec zcela logicky vygradovalo až do gólu Hradce; nějaké tři minuty před koncem se prosadil Roman Kukumberg. Pak už to byla loterie a hra bez brankáře se nám nevyplatila, na finálních 2:4 korigoval trefou do prázdné Tomáš Knotek.
Navrhuji operativně zkrátit třetiny o tři minuty.

Roman Kukumberg

Lidi byli straaašně trapní tentokrát, protože po gólu do prázdné jich většina odešla. Asi je hokejisti přechválili, když jim po zápase s Bolkou děkovali za skvělé fandění doslova do poslední vteřiny, byť už bylo mnohem dřív jasné, že to neklapne.

Na skle bylo tak o třetinu méně zbytků jaru než obvykle... Jde to poznat? :D
Mně to přijde ještě horší, jak posledně, mám na nich nějak moc šumu...




Jiří Vašíček

Jiří Ondrušek






Richard Diviš

Jakub Matai

Ivan Majeský

Jakub Herman



Tomáš Houdek


David Škůrek




Collin Valcourt


D: Rostislav Marosz D:


Tomáš Slovák

Pavel Patera

Martin Pláněk




Kaču ty fotky strašně děsily, tak jsem je sem nemohla nedat. Houdyho stejně z aktuálního kádru fotím nejradši :D

Dávid Buc




Žádné komentáře:

Okomentovat