sobota 9. srpna 2014

Rock the house

Co by to bylo za léto, abych si během něj naživo neužila trochu té KHL? Letos mi, alespoň na jeden večer, udělalo radost běloruské Dinamo Minsk.


Nicméně, nutno podotknout, že největší radost mi stejně pravidelně dělají naši Kohouti :)


Byl to první zápas v nové extraligové sezóně. Extraliga má hromadu pravidel, které nižší ligy neznají, a všichni jsme je pocítili hned z kraje.
Tak třeba na diváky u vchodu čekala nová ochranka, která pečlivě zabavovala nápoje všeho druhu. U turniketů bohužel čekaly i technické problémy, protože některé lístky to nechtělo načíst a lidé pak museli chodit vchodem pro VIP. Z těchto důvodů se tam tvořily fronty a spousta lidí nestihla začátek první třetiny. Palec hore pro vedení, které se za problémy omluvilo. Lidem to sice tu ztracenou část hry nevrátí, ale jde o princip.

Novináře zase čekaly dočasné press karty, které nahradily lístky, které bývaly nachystané na vrátnici. Zároveň dostali nové pokyny ohledně pozápasových rozhovorů. Tak třeba teď už neexistuje, že by se na ně čekalo jako doposud před šatnami, ale je na to vyhrazený prostor, a povolaná osoba bude volat toho či onoho hráče na žádost. Což vlastně mají docela pohodlný, protože teď asi hráč nebude moc dělat trucíka a prostě půjde :D


I fotografové byli obdařeni dočasnou kartičkou. Taky nám bylo slíbeno (vyhrožováno? :D), že dostaneme takové ty krásně ošklivé reflexní vesty FOTO, tak se těším, jak to budu mít až po kolena a budu prudce stylová. A při mé aktivní snaze jít vyfotit trenéra hostů jsem taky záhy zjistila, že pokud nechci obíhat celý zimák po ochozu, tak se dostanu jenom k té půlce kluziště, co je u domácí střídačky. Už nás na druhou stranu nepustí ani před zápasem nebo během přestávky. Pravda, díky své výšce jsem na druhou stranu stejně nechodila, protože tam zkrátka pořádně nevidím přes mantinel (...trapas...), ale zrovna v tomhle případě to celkem zamrzelo. Ale co, člověk si zvykne na všechno a tohle asi nebude jiné. Ostatně já s tím vším byla smířená prakticky hned po postupu, protože mám jakousi hrubou představu, jak to chodí jinde v Extralize.


Ale k zápasu... Fanoušci se dočkali, do Olomouce opravdu dorazil Jonathan Cheechoo. Já se nedočkala, protože jsem se těšila hlavně na Alexeje Kaljužného, a ten nepřijel. Upřímně ale nevím, jestli byl vůbec na tom soustředění, protože v Třinci taky nehrál.

Jonathan Cheechoo

Čas na hádanku: Na lavičce u mantinelu stojí tři fotografové. Dvě holky, obě maximálně 165 centimetrů a padesát kilo, a jeden muž, aspoň o dvě hlavy vyšší a neurčitý počet centimetrů širší. Komu z nich nějaký drsňák z publika řekne, ať vypadne, že on si zaplatil za hokej?
Já fakt nemám problém jít do háje, když mi lidi normálně slušně řeknou, že jim zavazím. Jenom pořád čekám, kdy to neřeknou jenom mně nebo mé kolegyni, ale kdy to samé řeknou i těm o dvě hlavy vyšším chlapům hned vedle nás. Myslím, že se nedočkám. 

Dinamo Minsk se prosadilo hned v první minutě utkání, kdy se trefil Paul Szczechura. Spoustu lidí asi v tu chvíli napadlo, že Kohouti dostanou pořádnou sodu. Jenže naši kluci jestli něco neumí, tak je to vzdávat se. Roman Rác vyrovnával skóre jen o pár chvil později. 
Z první třetiny měli ale přece jenom víc hosté, kteří měli viditelnou převahu ve schopnostech hráčů. O to důležitější byl ale odhodlaný výkon domácích, kteří byli schopní odolávat i útokům týmu, který je hokejově někde úplně jinde. Na ledě dominovala především formace, ve které byl Cheechoo, což se ostatně plně očekávalo. Jestli Dinamu něco moc extra nešlo, tak to byly přesilovky, ve kterých si žádný větší soustavný tlak nevytvořili. Naopak jejich obrana měla co dělat, když měli početní výhodu Olomoučtí. Na to se koukalo fakt krásně :D

YAY, IT'S A GOAL!

Druhá třetina začala vlastně jako ta první – gólem Dinama, tentokrát z hole Charlese Lingleta. Pak se ale hra celkem vyrovnala, hrál se pěkný hokej nahoru dolů a šancí bylo plno na obou stranách. Víc gólů už prostřední část nenabídla, ale myslím, že i tak si rozhodně nikdo stěžovat nemohl.


Ve třetí třetině už hosté docela odpadli. Ze začátku si sice vytvořili několik zajímavých akcí, ale pak začali dělali poměrně zbytečné chyby. Krásnou individuální akcí srovnal skóre na 2:2 Ondřej Švaňhal. Poslat domácí poprvé do vedení mohl Jakub Matai, kterého faulovali a měl tak nárok na trestné střílení. Matai ale svou šanci neproměnil. V úplném závěru měl ještě Minsk výhodu přesilové hry, ale platné jim to nic nebylo, a tak šla hra do prodloužení.
V prodloužení se nic nerozhodlo. V nájezdech jsme byli loni strašně slabí, o to milejší pak byla skutečnost, že dva ze tří "nájezdníků", přesněji Rác a Buc, na norského reprezentačního brankáře Haugena vyzráli. Na druhé straně Vošvrda byl neomylný, a tak se z výhry zaslouženě radovali Kohouti. Stali se tak jediným týmem, který vyzval Bělorusy během jejich soustředění v Kravařích a zvítězil. A to je přece pěkné, ne? :)

Z nových posil se mi proti Dinamu nejvíc líbil Jan Dresler a Dávid Buc. Z těch staronových Martin Vyrůbalík, protože to tam projížděl jak buldozér a vůbec, jsem zkrátka ráda, že je zase u nás :)

Martin Vyrůbalík

Zápas jsme fotily s kolegyní dvě, takže galerie na webu je společná.
Hm, vždycky, když fotím od skla, tak je mi pak takové blbé nějak jako popisovat ten zápas, protože to vypadá úplně jinak, než z tribuny. Plus když si k tomu přičteme, že jsem hokej nikdy nehrála (trénink střelby na bránu na hockey campu fakt nepočítám), tak myslím nad tím musí všichni "lidi z oboru" pořádně kroutit hlavou. Pardon :D



Bogdan Zozon

Peter Zuzin


Co, že přitom dělají takový rámus? – Asi tancují dupáka. – A dupáka je válečný tanec?

Houdy bránil Cheeche like a boss


Jevgenij Lisovec

Ivan Švarný


Paul Szczechura


Pavel Razvadovskij




Tomáš Vošvrda


Ondřej Švaňhal

Jakub Bartoň

Dmitrij Meleško




Lars Haugen

Roman Kadela




Tak asi zaostřeno na Pekyho, no.











Jiří Ondrušek a Tomáš Houdek




Alexander Kulakov



Robin Staněk

Marek Laš

Jan Dresler







Charles Linglet


2 komentáře:

  1. Zápas to byl parádní, to musím souhlasit! Ale co jsem především ocenila, bylo to, že po konci utkání hráči Dinama ocenili nás fanoušky, zatleskali nám a někteří si i plácli s těmi nejmenšími při odchodu do šaten, jak jde ostatně vidět i z jedné tvé fotky :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Tak, na tento report som sa tešil oprávnene. Luxus! :-)

    Veľká škoda, že v strednej Európe (alebo v celej Európe) neexistuje autentický rozhovor v šatni. Sem-tam sa to organizuje (určite aj v ČR), no kluby z toho robia show, ako keby išlo o neviem akú zvláštnosť...

    Cheechoo kapitánem? To jsem nečekal... :) Inak Buc a Vyrůbalík, to sú v SR dobre známe mená.

    27.8. - ak sa to nepokazí - sa mi podarí dostať na Graz99er z nadnárodnej EBEL. Je tam pár mien, ktoré človek uvidí naživo raz za život (napr. Willie Coetzee). Detroit Red Wings ho kedysi podpísali na tri roky, no minulú sezónu utrpel vážne zranenie kolena, celý rok nehral a z predĺženia zmluvy nebolo nič. Tam by sa mi práve zišiel nejaký profi fotograf ako Ty, ktorý by mi ho vedel odfotiť. :-) Ale hádam sa to nejako podarí aj mne cez telefón.

    Krásne to kúzlo prípravných zápasov - ako naznačuješ v samom úvode článku. Človek má v lete možnosť vidieť mužstvá, ku ktorým sa cez rok bežne nedostane. V tomto si prípravu moc cením.

    OdpovědětVymazat