Sleep is for the weak

Utkání s Mladou Boleslaví bylo ze soboty přeloženo na čtvrtek kvůli krasobruslařské soutěži, která si přes víkend usyslila zimák. Mezi fanoušky zavládla panika. Klasika.

Já teda nevím jak vy, ale já čím míň spím, tím hyperaktivněji působím...

O co šlo? Ve středu hrála Olomouc až v Ústí nad Labem a domů kluci dojeli o půl druhé ráno. Mladá Boleslav vyzvala Havířov, po zápase přejela do Olomouce, před půlnocí se "ubytovali" v šatnách na zimáku a hurá do hotelu. Což, musíme uznat, je mírná výhoda pro hosty, kteří měli více času na regeneraci. 

Největší problém v očích fanoušků však byla aktuální forma domácích hráčů. Respektive její údajná absence. Ve středu 6. listopadu totiž kluci doma prohráli s Jihlavou a v sobotu venku s Benátkami nad Jizerou. Prohra s Benátkami byla... nečekaná, měli to být ty pověstné "povinné tři body". Kdo ví, co se stalo, ale myslím, že k výhře domácích notně přispěl neprůstřelný Jan Lukáš, který se tam zahřívá pro Lev ;) No a přece jsme kapela, takže pořád vyhráváme, že jo! Panika!!

V pondělí sice vyhráli doma nad Mostem (a fotky vám pak někdy hodím na Flickr, nestíhám), ale fandové došli k závěru, že hra nebyla podle jejich gusta, jelikož Most nebyl zneškodněn desíti góly jak nic. Pravda, byly tam chyby, ale se dvěma prohrama v hlavě a plnýma tribunama lidí, co si klidně pískaj na vlastní tým... no, hrát s perfektním klidem asi není moc reálné. No, tak jako tak, předvídána byla prohra s Ústím a hned další den kvůli únavě s Bolkou. Notně vydeptané Ústí ve středu padlo.

V dresu Boleslavi se objevili dva "ztracení synové", přesněji Michal Broš a Ctirad Ovčačík. Broš v Olomouci hrál naposledy před šestnácti lety a spousta místních nepřekousla, že nešel hrát právě za nás. Ovča u nás byl měsíc na hostování, všichni si ho okamžitě zamilovali, ale bohužel, když skončila hostovačka, odešel do Boleslavi. Nemá smysl polemizovat nad tím, proč tam šel, prostě tam je a já mu přeju, ať se mu daří.

V bráně byl Tomáš Halász, dvojku mu tentokrát dělal junior Jakub Kochta, protože Vošvrda má zraněná třísla. Jenom pro zajímavost, kdyby náhodou musel Hally střídat, tak by to bylo hodně zajímavý, protože Kochta už to odpoledne odchytal zápas za juniorku. Ale kdo ví, třeba by to zvládl naprosto s přehledem.

Hlavní informací, nejlepší věcí a zlatým hřebem celého zápasu byl ovšem TOMÁŠ HOUDEK, který se konečně uzdravil a hraje a oooommmgggg. Úplně. Hurá prostě :D

Domácí nezačali zápas úplně ideálně a už bylo od lidí kolem slyšet, jak dostanou... Jenže hned z první pořádné šance se prosadil Michal Vodný, a to už ve čtvrté minutě. Gól samozřejmě kluky nakopl a Bolka měla ve svém pásmu pár minut celkem fičák. Tlak nakonec vyústil v druhý gól Olomouce, který zařídil David Ostřížek, když do brány doklepl odraženou střelu Kucharczyka. Ostřížovi s Kuchardou to šlape naprosto parádně a skvěle se doplňují - Ostříž se vyžívá v různých kličkách, stahovačkách a nahrávkách dozadu a Kucharda parádně odhaduje, kam půjde puk. No radost na to koukat!

Druhou třetinu opět začali lépe hosté, ale úvodní tlak nebyl k ničemu a role se obrátily. Přesto se pak ještě před půlkou utkání podařilo Boleslavi prosadit a skóre tak bylo 2:1. Následovala pěkná pasáž, ze které měli více domácí, ačkoliv i Bolka kousala.

Jestli první dvě třetiny byly super, tak ta poslední byla vynikající. Boleslav se hned úvodu vzchopila a podařilo se jí vyrovnat. Odpověď ale přišla dostatečně rychle, když se prosadil Denis Kindl. Ještě rychleji ovšem zareagovali hosté a do minuty bylo opět vyrovnáno, do konce zbývalo deset minut. Lidi seděli na hranách sedaček, napětí stoupalo... no prostě paráda.
Když do konce zbývalo jen pár minut, Kohouti využili signalizované vyloučení. Na modré se ke střele napřáhl Jakub Bartoň a prostřelil úplně všechno. Je to pro něj druhý gól v sezóně a první doma! V úplném závěru se Boleslav ani nedostala k nějakému pokusu o vyrovnání, protože puk do jejich brány domlátil Jakub Herman a bylo vymalováno.

Bež žubuuu, jak nějakej Ovečkiiin!

Protože jsem strašnej umělec, tak mám pět a půl fotky hry a asi milion fotek děkovaček. Stěžovat si můžete, pravděpodobně vám to nepomůže. Taky jsou ty fotky nejvíc fuj a nevím proč. Stěžuju si a nepomáhá to.

Richard Diviš

Lol, Knotek.

Ostřa si někde půjčil dítě, Hermoš zase kšiltovku, Divoch kyne davům... normálka.

Na tom zápase bylo i něco smutného. Aspoň zpětně. Štefan Žigárdy a jeho epic děkovačky byly definitivně překonány Tomášem Halászem. Tak teď už Hally může překonávat jenom sám sebe a nejvíc se na to těším, protože každá jeho děkovačka je lepší a lepší!