 |
| TA-DÁ! |
Ilja Kovalčuk, první výběr draftu 2001. Levé křídlo, střelec a donedávna také tvář organizace New Jersey Devils. Pro mnohé nyní zrádce, podvodník a zloděj. Do hlavy mu ale nikdo nevidí, a tak se všichni můžeme dohadovat, proč se vlastně rozhodl opustit nejslavnější hokejovou ligu světa.
Kovy strávil dlouhé roky v organizaci Atlanta Trashers, týmu, který ho draftoval. Trashers se během jeho působení dostali do playoff pouze jedenkrát a úspěchem to neskončilo. Stanley Cup byl vlastně v nedohlednu. Na druhou stranu se tak Kovalčuk mohl pravidelně účastnit mistrovství světa, kde s ruskou sbornou slavil řadu úspěchů.
Když Kovalčukovi v sezóně 09/10 končila smlouva s Trashers, byly mu GM Donem Waddellem nabídnuty hned dvě verze kontraktu - jedna na dvanáct let a 101 milionů dolarů, druhá sedmiletá s platem 70 milionů dolarů. Obě nabídky útočník odmítl, a tak GM udělal to jediné, co mohl - vyměnil ho, aby neprodělal na trhu volných hráčů.
Kovy tak zamířil spolu s Anssim Salmelou - který strávil poslední dvě sezóny v Avangardu Omsk v KHL - a druhým výběrem draftu 2010 do New Jersey Devils, týmu s mnohem větší šancí na úspěch, ačkoliv v předchozích třech sezónách nepřešel ani přes čtvrtfinále. Opačným směrem, tedy do Atlanty, putovali Johnny Oduya, Niclas Bergfors, Patrice Cormier a výběr v prvním kole draftu 2010.
S 1. červnem 2010 se Ilja Kovalčuk stal volným hráčem a nakonec přijal nabídku NJ Devils. Smlouva, kterou Kovy podepsal, byla na sedmnáct let s výdělkem 102 milionů dolarů s tím, že se plat postupně s lety snižoval. Byla to rekordně dlouhá smlouva a byla platná pouze jeden den, jelikož ji liga zamítla právě kvůli její délce a tomu, že fakticky obcházela platový strop tím, jak roční plat průběžně klesal.
Nové smlouvy se tak Kovalčuk dočkal až 4. září, kdy podepsal kontrakt na patnáct let s celkovým platem 100 milionů dolarů. NHL dodatečně potrestala NJ Devils za pokus obejít platový strop s původní smlouvou, a organizace tak musela zaplatit pokutu ve výši 3 milionů dolarů, přišla o výběr ve třetím kole draftu 2010 a navíc ztratila jednu volbu v prvním kole jednoho draftu následujících čtyř sezón. NJD své výběry v prvním kole provedli jak v roce 2011, tak 2012, v roce 2013 volbu v prvním kole neměli, tudíž "obětovaný výběr" připadá až na sezónu budoucí, tedy na rok 2014, kdy už Devils Kovalčuka nemají.
Shodou okolností byla právě následující sezóna 10/11 první od výluky v roce 2005, kdy se Devils nedostali do playoff. Fanoušci rychle přejmenovali ruského útočníka na "Koval-choke" a prakticky z něj udělali obětního beránka a hlavního viníka neúspěchu.
Hned v té následující sezóně však Devils došli až do finále, kde se setkali s LA Kings. V playoff roku 2012 Kovalčuk zaznamenal dohromady 19 bodů ve 23 zápasech, v šestizápasové sérii proti Kings si však připsal bod pouze jediný. Důvodem jeho střelecké impotence bylo zranění - Kovy odehrál finále s vyhřezlou ploténkou. Devils nakonec ve finále neuspěli.
Sezóna 12/13 přinesla částečnou výluku NHL a Kovalčuk ji strávil v KHL, přesněji v týmu SKA Petrohrad, jehož tváří se okamžitě stal, ačkoliv nikdo nemohl tušit, jak dlouho se výluka potáhne. Hned na úvodní tiskové konferenci ho vedení klubu prezentovalo v dresu s kapitánským C a Ilja tak ve funkci nahradil dosavadního kapitána Dmitrije Kalinina. Sám Kovalčuk tvrdil, že neměl nejmenší tušení, že se stane kapitánem. Tento krok samozřejmě vyvolal rozruch napříč celou ligou, ale Kovalčuk nakonec slavil úspěch. Týmu se nebývale dařilo a většinu Kovyho setrvání se držel na první pozici, a to i přes zcela nečekané odvolání trenéra Miloše Říhy. Jakožto věrný reprezentant za ruskou sbornou a jeden z nejlepších ruských hráčů, se těšil obrovské popularitě prakticky všude, kam s týmem dorazil.
Výluka nakonec skončila v lednu, těsně přes All Star Game KHL. Kovalčuk se, stejně jako Pavel Datsjuk, odmítl okamžitě vrátit zpět do USA a oba dva se ASG zúčastnili, Kovy jako kapitán týmu Západu. Ačkoliv se okamžitě po skončení fanoušky oblíbeného víkendu do organizace Devils vypravil, aby se zúčastnil zkráceného přípravného kempu, sesypala se na něj odevšad kritika médií i fanoušků NHL. Ve zbytku zkrácené sezóny si za NJ Devils připsal 31 bodů v 37 zápasech, ale tým se i přesto do playoff neprobojoval.
A pak, 11. července 2013, oznámil třicetiletý Ilja Kovalčuk, že v NHL definitivně končí, na vrcholu svých sil a jen tři roky po podepsání patnáctileté smlouvy. GM Devils Lou Lamoriello prohlásil, že o Kovalčukových plánech na opuštění NHL věděl již od startu oné zkrácené sezóny. I proto možná přivedl do týmu Michaela Rydera a Ryana Clowea. Taktéž si pojistil setrvání Patrika Eliáše a Marka Židlického, jež jsou součástí kostry celého týmu již několik let. Devils však přišli tohle léto už o jednoho třicetigólového střelce, když David Clarkson neodolal nabídce z Toronta.
Navíc pokuta, kterou Devils dostali za jeho původní, extrémně dlouhý kontrakt, nikam nemizí. Devils budou dalších 12 let platit 250 tisíc ročně do kasy NHL. Pravda, platili by to tak jako tak, ale nyní už je to jenom připomínka chybného rozhodnutí, které se vyplácelo pouze tři roky.
Dá se předpokládat, že následující sezóna bude pro Devils křest ohněm, ale nemá nakonec Kovalčukův odchod pro tým více kladů, než záporů?
V prvé řadě, neustále se hovořilo o tom, že Kovalčuk do systému Devils příliš nezapadá. Ideálem celého herního systému je například Patrik Eliáš, hráč schopný bránit stejně dobře, jako útočí. Není žádným tajemstvím, že Kovalčukovi se do obrany příliš nechce a ve svých 816 zápasech v základní části NHL zaznamenal naprosto šílených -116 v bilanci plus/mínus. Jenom pro srovnání, právě Eliáš je po 1090 zápasech na +191.
Dále pak se často opakovalo, že Kovalčuk je celkem nervák. Čím větší tlak, tím lépe Kovy hraje, ovšem když míra přeteče, jeho vznětlivost se často ukáže jako slabost, jelikož ztratí soustředění na hru.
Samozřejmě nelze opomenout ani finanční stránku věci. Pravda, Devils už Kovalčukovi vyplatili celkem 23 milionů dolarů, ale jelikož byl jeho kontrakt zrušen, nedluží mu už ani korunu. Což se zas tak často nestává, není žádné tajemství, že spousta týmů vyplácí hráče ještě spoustu let poté, co jejich organizaci opustili, anebo dokonce zcela ukončili svou kariéru (např. Alexej Jašin dostává od Islanders 2,2 milionu ročně, a to až do roku 2015). Tak jako tak, Devils nyní mají k dispozici 6,67 milionů ročně pod platovým stropem, a to jsou peníze, se kterými původně počítat nemohli.
Není snad ani nutné zmiňovat, že byl risk sám o sobě podepsat takto dlouhý kontrakt, jelikož nikdo nemůže zaručit, že Kovalčukovo zdraví a produktivita vydrží celých patnáct let. Vlastně je to velmi nepravděpodobné. Jistě, risk je zisk, ale je dost možné, že si pár let vedení Devils ještě oddechne, že je Kovalčuk takto nečekaně opustil.
A co si budeme povídat, všichni si jistě dobře uvědomujeme, že z hráče, který vlastně nechce hrát, žádný užitek neplyne. Spíše naopak. Pokud byl Kovalčuk opravdu pevně přesvědčený, že chce odejít, nemělo by smysl držet ho silou.
Rozhodnutí s takovýmito dalekosáhlými dopady se samozřejmě neobejde bez nekonečných debat na téma proč vlastně Kovalčuk opustil NHL. Sám hráč tvrdí, že se chce s rodinou vrátit do Ruska, protože mu chybí domov.
Na rozdíl od většiny moc nevěřím, že to bylo kvůli penězům Je prakticky jisté, že Kovalčukovy další kroky míří do SKA Petrohrad, týmu, který se nebojí přeplácet všechno a všechny, aby získal hráče, kterého chce. Hovoří se o tom, že Kovalčukovi nabídli víc než 10 milionů za následující sezónu. Ovšem Devils mu za poslední dva a půl sezóny vyplatili milionů 23, tedy v tom rozdíl moc není. Neví se ještě, jak dlouhá smlouva s Kovalčukem bude a jestli bude postavená podobně jako ta stará - tedy jestli bude postupně klesat s tím, jak bude hráč stárnout. I kdyby však SKA platili Kovalčukovi tolik, jako celému zbytku týmu dohromady, je to opravdu dobrý důvod proč se vzdát svého dětského snu - tedy NHL a možnosti vyhrát slavný Stanley Cup? Sám Kovalčuk loni prohlásil, že ačkoliv olympijské zlato je "něco extra", samotný Stanley Cup nic nepřekoná.
Není nakonec opravdu možné, že Kovalčuk je opravdu jenom člověk a zafungoval lidský faktor, v tomto případě touha vrátit se domů? Kovyho rozhodnutí je zcela jistě přímý důsledek poslední výluky, ať je skutečný důvod jeho odchodu jakýkoli. Za pár měsíců v KHL Kovalčuk zažil nevídanou popularitu, projevil se jako skutečný tahoun svého týmu, ale především byl doma, obklopený kulturou a lidmi, mezi kterými vyrůstal.
Nevím jak vy, ale já si nedokážu představit, že bych se nyní sbalila a odjela na zbytek svého života do USA. Jistě, dá se argumentovat - copak to nevěděl, než podepsal novou smlouvu? Kdo ví. Je dost možné, že mu to "prostě tak nepřišlo", dokud nestrávil vinou výluky pár měsíců v Rusku. Samozřejmě, podobná situace nastala v roce 2005, ale před osmi lety byl Kovalčuk jiný člověk a navíc odcházel hrát do ruské Superligy, nikoliv do dynamické KHL. Nyní je Kovalčuk ženatý a otcem hned tří dětí - sedmileté Karoliny (ha!), čtyřletého Philippa a tříletého Artěma. Je dost možné, že zkrátka chce, aby jeho děti vyrůstaly obklopené kulturou, která je jim vlastní.
Fanoušci Devils i samotného Kovalčuka jsou, zcela podle očekávání, šokovaní, naštvaní, cítí se podvedení a nebo jsou zkrátka smutní. To vše se dá pochopit a já s nimi soucítím, a to i přesto, že si teď Kovyho vlastně užiju mnohem víc, než kdykoli předtím. Odchod oblíbeného hráče bolí, ať už proběhne jakkoli.
Co ovšem nepochopím, je snad už klasické přání některých individuí, aby Kovalčuk dopadl víc, než špatně, a to jak po výkonnostní, tak zdravotní stránce. Zkrátka mentalita některých lidí je opravdu šílená a člověk může jenom doufat, že dostanou potřebnou lékařskou pomoc.
Ať už si osud připravil pro Ilju Kovalčuka cokoli, není pochyb o tom, že se jedná o jeden z největších hokejových zvratů... no, dost možná desetiletí. NJ Devils buď celé situace geniálně využijí a nebo na ni budou několik dalších let doplácet. A bude nesmírně zajímavé sledovat, jakou cestu si nakonec zvolí.
Kovy tak zamířil spolu s Anssim Salmelou - který strávil poslední dvě sezóny v Avangardu Omsk v KHL - a druhým výběrem draftu 2010 do New Jersey Devils, týmu s mnohem větší šancí na úspěch, ačkoliv v předchozích třech sezónách nepřešel ani přes čtvrtfinále. Opačným směrem, tedy do Atlanty, putovali Johnny Oduya, Niclas Bergfors, Patrice Cormier a výběr v prvním kole draftu 2010.
S 1. červnem 2010 se Ilja Kovalčuk stal volným hráčem a nakonec přijal nabídku NJ Devils. Smlouva, kterou Kovy podepsal, byla na sedmnáct let s výdělkem 102 milionů dolarů s tím, že se plat postupně s lety snižoval. Byla to rekordně dlouhá smlouva a byla platná pouze jeden den, jelikož ji liga zamítla právě kvůli její délce a tomu, že fakticky obcházela platový strop tím, jak roční plat průběžně klesal.
Nové smlouvy se tak Kovalčuk dočkal až 4. září, kdy podepsal kontrakt na patnáct let s celkovým platem 100 milionů dolarů. NHL dodatečně potrestala NJ Devils za pokus obejít platový strop s původní smlouvou, a organizace tak musela zaplatit pokutu ve výši 3 milionů dolarů, přišla o výběr ve třetím kole draftu 2010 a navíc ztratila jednu volbu v prvním kole jednoho draftu následujících čtyř sezón. NJD své výběry v prvním kole provedli jak v roce 2011, tak 2012, v roce 2013 volbu v prvním kole neměli, tudíž "obětovaný výběr" připadá až na sezónu budoucí, tedy na rok 2014, kdy už Devils Kovalčuka nemají.
Shodou okolností byla právě následující sezóna 10/11 první od výluky v roce 2005, kdy se Devils nedostali do playoff. Fanoušci rychle přejmenovali ruského útočníka na "Koval-choke" a prakticky z něj udělali obětního beránka a hlavního viníka neúspěchu.
Hned v té následující sezóně však Devils došli až do finále, kde se setkali s LA Kings. V playoff roku 2012 Kovalčuk zaznamenal dohromady 19 bodů ve 23 zápasech, v šestizápasové sérii proti Kings si však připsal bod pouze jediný. Důvodem jeho střelecké impotence bylo zranění - Kovy odehrál finále s vyhřezlou ploténkou. Devils nakonec ve finále neuspěli.
Sezóna 12/13 přinesla částečnou výluku NHL a Kovalčuk ji strávil v KHL, přesněji v týmu SKA Petrohrad, jehož tváří se okamžitě stal, ačkoliv nikdo nemohl tušit, jak dlouho se výluka potáhne. Hned na úvodní tiskové konferenci ho vedení klubu prezentovalo v dresu s kapitánským C a Ilja tak ve funkci nahradil dosavadního kapitána Dmitrije Kalinina. Sám Kovalčuk tvrdil, že neměl nejmenší tušení, že se stane kapitánem. Tento krok samozřejmě vyvolal rozruch napříč celou ligou, ale Kovalčuk nakonec slavil úspěch. Týmu se nebývale dařilo a většinu Kovyho setrvání se držel na první pozici, a to i přes zcela nečekané odvolání trenéra Miloše Říhy. Jakožto věrný reprezentant za ruskou sbornou a jeden z nejlepších ruských hráčů, se těšil obrovské popularitě prakticky všude, kam s týmem dorazil.
Výluka nakonec skončila v lednu, těsně přes All Star Game KHL. Kovalčuk se, stejně jako Pavel Datsjuk, odmítl okamžitě vrátit zpět do USA a oba dva se ASG zúčastnili, Kovy jako kapitán týmu Západu. Ačkoliv se okamžitě po skončení fanoušky oblíbeného víkendu do organizace Devils vypravil, aby se zúčastnil zkráceného přípravného kempu, sesypala se na něj odevšad kritika médií i fanoušků NHL. Ve zbytku zkrácené sezóny si za NJ Devils připsal 31 bodů v 37 zápasech, ale tým se i přesto do playoff neprobojoval.
A pak, 11. července 2013, oznámil třicetiletý Ilja Kovalčuk, že v NHL definitivně končí, na vrcholu svých sil a jen tři roky po podepsání patnáctileté smlouvy. GM Devils Lou Lamoriello prohlásil, že o Kovalčukových plánech na opuštění NHL věděl již od startu oné zkrácené sezóny. I proto možná přivedl do týmu Michaela Rydera a Ryana Clowea. Taktéž si pojistil setrvání Patrika Eliáše a Marka Židlického, jež jsou součástí kostry celého týmu již několik let. Devils však přišli tohle léto už o jednoho třicetigólového střelce, když David Clarkson neodolal nabídce z Toronta.
Navíc pokuta, kterou Devils dostali za jeho původní, extrémně dlouhý kontrakt, nikam nemizí. Devils budou dalších 12 let platit 250 tisíc ročně do kasy NHL. Pravda, platili by to tak jako tak, ale nyní už je to jenom připomínka chybného rozhodnutí, které se vyplácelo pouze tři roky.
Dá se předpokládat, že následující sezóna bude pro Devils křest ohněm, ale nemá nakonec Kovalčukův odchod pro tým více kladů, než záporů?
V prvé řadě, neustále se hovořilo o tom, že Kovalčuk do systému Devils příliš nezapadá. Ideálem celého herního systému je například Patrik Eliáš, hráč schopný bránit stejně dobře, jako útočí. Není žádným tajemstvím, že Kovalčukovi se do obrany příliš nechce a ve svých 816 zápasech v základní části NHL zaznamenal naprosto šílených -116 v bilanci plus/mínus. Jenom pro srovnání, právě Eliáš je po 1090 zápasech na +191.
Dále pak se často opakovalo, že Kovalčuk je celkem nervák. Čím větší tlak, tím lépe Kovy hraje, ovšem když míra přeteče, jeho vznětlivost se často ukáže jako slabost, jelikož ztratí soustředění na hru.
Samozřejmě nelze opomenout ani finanční stránku věci. Pravda, Devils už Kovalčukovi vyplatili celkem 23 milionů dolarů, ale jelikož byl jeho kontrakt zrušen, nedluží mu už ani korunu. Což se zas tak často nestává, není žádné tajemství, že spousta týmů vyplácí hráče ještě spoustu let poté, co jejich organizaci opustili, anebo dokonce zcela ukončili svou kariéru (např. Alexej Jašin dostává od Islanders 2,2 milionu ročně, a to až do roku 2015). Tak jako tak, Devils nyní mají k dispozici 6,67 milionů ročně pod platovým stropem, a to jsou peníze, se kterými původně počítat nemohli.
Není snad ani nutné zmiňovat, že byl risk sám o sobě podepsat takto dlouhý kontrakt, jelikož nikdo nemůže zaručit, že Kovalčukovo zdraví a produktivita vydrží celých patnáct let. Vlastně je to velmi nepravděpodobné. Jistě, risk je zisk, ale je dost možné, že si pár let vedení Devils ještě oddechne, že je Kovalčuk takto nečekaně opustil.
A co si budeme povídat, všichni si jistě dobře uvědomujeme, že z hráče, který vlastně nechce hrát, žádný užitek neplyne. Spíše naopak. Pokud byl Kovalčuk opravdu pevně přesvědčený, že chce odejít, nemělo by smysl držet ho silou.
Rozhodnutí s takovýmito dalekosáhlými dopady se samozřejmě neobejde bez nekonečných debat na téma proč vlastně Kovalčuk opustil NHL. Sám hráč tvrdí, že se chce s rodinou vrátit do Ruska, protože mu chybí domov.
Na rozdíl od většiny moc nevěřím, že to bylo kvůli penězům Je prakticky jisté, že Kovalčukovy další kroky míří do SKA Petrohrad, týmu, který se nebojí přeplácet všechno a všechny, aby získal hráče, kterého chce. Hovoří se o tom, že Kovalčukovi nabídli víc než 10 milionů za následující sezónu. Ovšem Devils mu za poslední dva a půl sezóny vyplatili milionů 23, tedy v tom rozdíl moc není. Neví se ještě, jak dlouhá smlouva s Kovalčukem bude a jestli bude postavená podobně jako ta stará - tedy jestli bude postupně klesat s tím, jak bude hráč stárnout. I kdyby však SKA platili Kovalčukovi tolik, jako celému zbytku týmu dohromady, je to opravdu dobrý důvod proč se vzdát svého dětského snu - tedy NHL a možnosti vyhrát slavný Stanley Cup? Sám Kovalčuk loni prohlásil, že ačkoliv olympijské zlato je "něco extra", samotný Stanley Cup nic nepřekoná.
Není nakonec opravdu možné, že Kovalčuk je opravdu jenom člověk a zafungoval lidský faktor, v tomto případě touha vrátit se domů? Kovyho rozhodnutí je zcela jistě přímý důsledek poslední výluky, ať je skutečný důvod jeho odchodu jakýkoli. Za pár měsíců v KHL Kovalčuk zažil nevídanou popularitu, projevil se jako skutečný tahoun svého týmu, ale především byl doma, obklopený kulturou a lidmi, mezi kterými vyrůstal.
Nevím jak vy, ale já si nedokážu představit, že bych se nyní sbalila a odjela na zbytek svého života do USA. Jistě, dá se argumentovat - copak to nevěděl, než podepsal novou smlouvu? Kdo ví. Je dost možné, že mu to "prostě tak nepřišlo", dokud nestrávil vinou výluky pár měsíců v Rusku. Samozřejmě, podobná situace nastala v roce 2005, ale před osmi lety byl Kovalčuk jiný člověk a navíc odcházel hrát do ruské Superligy, nikoliv do dynamické KHL. Nyní je Kovalčuk ženatý a otcem hned tří dětí - sedmileté Karoliny (ha!), čtyřletého Philippa a tříletého Artěma. Je dost možné, že zkrátka chce, aby jeho děti vyrůstaly obklopené kulturou, která je jim vlastní.
Fanoušci Devils i samotného Kovalčuka jsou, zcela podle očekávání, šokovaní, naštvaní, cítí se podvedení a nebo jsou zkrátka smutní. To vše se dá pochopit a já s nimi soucítím, a to i přesto, že si teď Kovyho vlastně užiju mnohem víc, než kdykoli předtím. Odchod oblíbeného hráče bolí, ať už proběhne jakkoli.
Co ovšem nepochopím, je snad už klasické přání některých individuí, aby Kovalčuk dopadl víc, než špatně, a to jak po výkonnostní, tak zdravotní stránce. Zkrátka mentalita některých lidí je opravdu šílená a člověk může jenom doufat, že dostanou potřebnou lékařskou pomoc.
Ať už si osud připravil pro Ilju Kovalčuka cokoli, není pochyb o tom, že se jedná o jeden z největších hokejových zvratů... no, dost možná desetiletí. NJ Devils buď celé situace geniálně využijí a nebo na ni budou několik dalších let doplácet. A bude nesmírně zajímavé sledovat, jakou cestu si nakonec zvolí.
V podstatě si krásně shrnula všechno, co se kde šustlo, což je fajn (protože číst to z milionu zdrojů není to pravé ořechové). Osobně se snažím do soudů moc nepouštět, protože Kovyho ráda nemám a nikdy jsem neměla a tíhle si rozhodně nepolepšil. Jediné, co je snad jasné, že za tím nejsou peníze - daně v USA a v Rusku jsou sice nebe a dudy, ale i tak by se měl jako prase v žitě, takže tyhle spekulace jsou spíše směšné. Opravdu by mě zajímalo, co ho k tomu vedlo a co všechno se mu honí hlavou, protože jeho krok je minimálně zvláštní..
OdpovědětVymazat