pondělí 6. května 2013

Čtyřikrát dvanáct, miláčku

Po roce opět přišla sezóna inline hokeje aka "tak neumím fotit inlajny omg no a co". 
Před týdnem jsem fotila ve výborně osvětleném Rondu, ve středu pěkně venku na sluníčku a v sobotu hurá na setmělý zimák. Máme krizi, takže světla zůstala kompletně zhasnutá, a plochu tak osvětlovalo jen mdlé světlo pronikající sklem pod střechou. Ne, že by ty fotky nebyly dost jasné, ale mají takový divný nádech a barvičky vybledly takovým stylem, že mi to moc nešlo napravit.
Výmluvy, to mi jde!

Pod střechou visely jakési lesklé růžové cosi a nejsem si úplně jistá, zda-li je to pozůstatek po koncertu Kabátů, nebo jestli měl na zimáku narozeninovou party nějaký pětiletý capart (nebo já, to by bylo kůl, jáj).



Krásná věc na inlajnu je to, že, zdá se, nikoho moc neštve nějaké dodržování časů a podobné prkotiny. Loni jsem došla na zimák deset minut před dvanáctou - už se hrálo. Letos jsem přišla na zimák deset minut před dvanáctou - začalo se tuším 12:15. Ale ono stejně není kam spěchat.
Fanoušků se sešlo, no, tak dvacet maximálně, a to to přeháním? Přičemž většinu tvořili rodinní příslušníci a tak podobně. Pak já s Cestí a naproti nám seděly slečny, co jsou taky všude a asi taky (k) nikomu nepatří. (pls můžem, jo?Nutno podotknout, že dnešní titulek byl původně informací pro přítelkyni jednoho z našich kluků -jmenovat nebudu - která byla poněkud zmatena, že se ještě pořád hraje... :D

První zápas hráli IHC Eagles Olomouc proti borcům z týmu IHC Reflex Uherské Hradiště
Reflexu se z počátku moc nechtělo a já si říkala, jestli jako hodlají být zalezlí u své brány celý zápas, tak to se máme na co těšit... Eventuálně se jim ale podařilo nějak se probít do útoku a pak už hráli ve větší pohodě a zápas začal být zajímavý. Někdy tou dobou jsem si taky všimla, že za ně hraje Tomáš Valenta. A jak všichni ti hokejisti vypadají bez tradiční výstroje tak nějak maličce, Valenta byl i tak dobré "hovado". A hrál pěkně, do útoku se dral mnohem víc, než na ledě, a byly z toho celkem zajímavé situace. 
Střelce gólu se nikdo neobtěžoval hlásit, ale onlajny mi sdílně prozradily, že byl Tomáš u všech tří gólů svého týmu - jeden dal a na další dva přihrál. Bohužel pro ně a naštěstí pro nás, olomoučtí hráči dali těch branek o pět víc, a tudíž slavně zvítězili.

Do brány se pro oba zápasy postavil Dalibor Sedlář.




Jakub Čuřík

Tomáš Valenta









Ani nevím, jestli to tam zapadlo...



Jiří Paška

Lubomír Korhoň



Valenta je asi strašně pohodlnej, Sedli se tam po něm dobře poválel, ale brali to oba s úsměvem :)




Druhý zápas proti IHC Devils Zlín začínal ve tři a tentokrát na čas. Přijel totiž pán z ČT, měl s sebou kameru, a tak to už všechno muselo šlapat pěkně, že jo :D Bohužel jsem nezjistila, kde jako ty záběry nakonec skončily, ale zato jsem našla záznam loňského finále, takže úspěch..?
V bráně soupeře byl nám všem známý Libor Kašík a naši kluci s ním neměli moc problémů. Jmenovitě především Lubomír Korhoň, který vstřelil hattrick a na jeden gól přihrál. Domácí vyhráli 9:4, a to i přes to, že většinu zápasu strávili v oslabení, lavička na trestné neměla čas vystydnout a jeden hráč (tuším Duba..?) byl hned v úvodu vyloučen až do konce utkání, jelikož se příliš rozčiloval. Došlo i na bitku a vůbec to bylo celé dost vyhrocené - no zkrátka super zápas :D








Pavel Handl se Sedlim



















Stejně jako loni, nejvíc se mi líbila spolupráce již zmiňovaného Korhoně s Jakubem Čuříkem, který za oba zápasy dal tři góly a na další čtyři přihrál, protože je borec, tak. Sice spolu nehrají na jedné lajně, ale když se při pomalejším střídání potkají na ledě ploše, je to prostě krása. No, a teď si představte, že by třeba takhle spolu váleli za áčko Mory. Což se nikdy nestane, ale procvičme si trošku fantazii! 

No a když už to tu je celé o Korhoňovi, tak ve světle událostí z úterý (konec tady toho článku) byl Buba totálně super a trošičku jsme si zase popovídali. A tak no, jsem ráda, že jsou mí oblíbenci samí charakteři, co jsou milí na fans, jsem tak ušetřena hořkých zklamání jako mnozí jiní. Většinu času byl ale Buba strašně roztomilý se svým synem, který pobíhal po tribunách za dozoru své maminky. Moje nejoblíbenější hokejová rodina asi, všichni jsou zlatí a vysmátí a tak :D


Jenom pro pořádek, další domácí zápasy hrají Eagles 18. května a já u toho nebudu, protože dělám přijímačky na UPOL. Možná, možnáááá bych mohla stihnout druhý zápas proti Uherskému Brodu, ale slibovat nic nebudu. 
Rozhodně ale nechci chybět na zápase proti IHC Nightbirds Přerov, který je plánován na 16. června. To už bych měla mít svatej klid :D Kuba Herman to má nejspíš zakázaný (booo not cool), Aleš Jergl z juniorky ale ne, tak aspoň nějaký známý obličej se tam najde...

1 komentář:

  1. samé lepší týmy tu v Olomouci máme, světlo lepší než v Přerově, na mé straně spokojenost, protože nejsem tolikrát neprávem nespokojený fotograf...:P:D

    OdpovědětVymazat