pondělí 1. dubna 2013

Paměť národa

Do města přijel tým HC Bílí Tygři Liberec. Aby to bylo tématické, tak je celé město od soboty soustavně zasypáváno sněhem. Krásná idylka, jestli plánujete výlet, rozhodně si zajeďte do Olomouce, když je nasněžíno - no jako z pohádky!
Pamětníci tvrdí, že se na olomoucký zimák vmáčklo až 9 tisíc diváků. Kdo si chtěl sednout, musel na hokej tři hodiny předem. Stálo se všude, prý i na traverzách pod střechou. - vzpomínka na finále 93/94 



můj vztah k Liberci
Na Liberec jsem se těšila převelice, jelikož je konečně něco nového - přeci jen, Chomutov i Mladou Boleslav jsem již hrát viděla, byť se posádka pirátské kocábky od loňska poněkud změnila. Navíc Liberec má pár pro mě zajímavých hráčů, a to je potom hned větší sranda.
Ale mám jakýsi ten smysl pro loajalitu, a tak jsem z toho byla celkem nervózní. Ostatně, Liberec je papírově nejsilnější tým v baráži, a i když mu Mora v prvním utkání celkem zatopila, není radno ho podceňovat.

Napsala bych, že se po lístcích zaprášilo, ale to by nebyla tak úplně pravda. Pravdou je, že byla zkrátka opravdu velká poptávka, a to dokonce tak, že se o vyprodaném stadionu mluvilo už snad od úterý. Já na zimák dorazila asi o deset minut dřív, než chodím normálně, tedy v 16:05. Jaké bylo mé zděšení, když jsem stála ve frontě u turniketů a následně viděla již zaplněné tribuny. Jenom pro pořádek, zápas začínal v pět.
Nakonec se ukázalo, že vyprodáno bylo fakticky, nikoliv však prakticky, jelikož někde zkrátka soudruzi udělali chybu a lístků prodali mnohem víc, než je míst. Oficiální kapacita naší Plechovky je 5500 (ještě včera to bylo 5300), a to prosím "z bezpečnostních důvodů", dříve se udávalo ještě více.
Ten citát jsem na úvod nevybrala náhodou.


Kdo z vás najde schody?


Tak jako tak, na rozbruslení to ještě tak děsivě nevypadalo, ale bylo zkrátka plno a musím říct, že ty výrazy hráčů, když vylezli ze šaten se rozcvičit, to za to fakt stálo. Tenhle kádr opravdu přepisuje historii, a to po všech stránkách.

Hrošík si myslí, že jako not bad...



Nicméně, pro příště bych zkrátka prodala jenom tolik lístků, kolik je míst. Však ono to týmu rozhodně neuškodí, když budou lístky na hokej něco luxusního, co nedostane každý...

V pátek měla narozeniny maminka Libora Kašíka, jak nám olomoucká jednička nadšeně oznámila v televizi, výhra nad Chomutovem tedy byla věnována jí. Dnes měl narozeniny sám Libor, takže jsme všichni doufali, že si podaruje něco hezkého. Snad nemusím zmiňovat, že byl v bráně..?
Soupiska byla stejná jako právě v utkání s Piráty, což znamená, že Ondřeje Švaňhala nahradil ve čtvrté lajně junior Lukáš Králík.

Ondřeji, rmoutíš mě!
+10 bodů tomu, kdo najde Tomáška

Do zápasu vstoupili lépe hosté, kteří na domácí borce vyloženě vlítli. Po šesti minutách jejich ofenziva slavila úspěch a Káša v bráně poprvé kapituloval, když jeden z Libereckých utekl naší obraně. Mora se na čas vrátila do hry a Radim Kucharczyk se dostal ke dvěma šancím, obě jeho střely ale minuly bránu. Nedáš, dostaneš, a tak se čtyři minuty před koncem hosté trefovali do krásně odkryté brány. Do šaten se tedy šlo za stavu 0:2.

Prvním přestávkovým programem byli olomoučtí junioři, tedy přesněji předávání bronzových medailí, které kluci vybojovali, ačkoliv v semifinále podlehli Spartě. Akcička začala tím, že se k trestným o berlích dobelhali Jiří Dopita, který se musel podrobit operaci kolena, a David Škůrek, který dělal nevím co. Následně oba vlezli na led (mé obavy se nenaplnily a oba to ustáli) a před nimi se nastoupil téměř celý tým juniorů (medaile zbyly tři, určitě ji nedostal Kralda, ale kdo ještě chyběl, netuším). Měla jsem z nich radost, co vám budu povídat :)

David si drbal své epic vousy a pan Dopita... poměřoval berle..?



brankář Honza Lukáš

Alex Rašner dostává medaili...

Jakub Schejbal

Olda Heža


Borci!
(...Duda včetně)

nechybělo vítězné kolečko :)

Druhá třetina byla dobré vzrůšo. Jak jsem vám už tady jednou psala, tak kvůli zcestným pravidlům Extraligy musely být přesunuty lavičky pro fotografy. Momentálně tedy stojí před tribunami, což by nebyl takový problém, kdyby lidi nebyli VŠUDE. Ale nějak jim bylo jedno, že tam já a kolegyně, co dneska fotila pro web Mory, stojíme, dokud si tam nestoupl jeden dost vysoký fotograf. Taky jim to bylo dost jedno, dokud naši borci neměli kolem desáté minuty naprosto parádní pasáž, když odstřelovali libereckou bránu téměř nonstop. Zkrátka a dobře, najednou ty lidi v půlce zápasu napadlo, že nevidí tak, jak by si představovali (říkejte to těm, co zůstali trčet na schodech), a tak na nás začali řvát. Zjistili jsme alespoň, co všechno jsme (to se nehodí, mám slušný blog) a co nejsme (rozhodně normální).
A jako jo, chápu to, zavazíme. Ale není to chyba naše a našich šéfů. Je to chyba kohokoli, kdo dělal pravidla ELH a je to chyba lidí starajících se o zimák, že tohle prostě nevyřeší. A jakmile my tam máme pracovat tak, abychom pracovali kvalitně, tak prostě někde někomu stojíme ve výhledu.
Nicméně si na nás oni lidi (které jsem samozřejmě na zimáku nikdy neviděla) zavolali ochranku, takže jsme byli nuceni z lavičky slézt. Stály jsme tedy (pan vysoký fotograf takticky utekl) tváří v tvář neuvěřitelně zapraseným sklům (kdyby se někdo uráčil je umýt, asi by bylo po problému nás všech tam).
Oslnivý nápor domácích borců ve druhé třetině nakonec skončil třetím gólem za záda Kašíka, když Saša Lhotský ztratil na obranné modré puk.


O přestávce bránil naši čest šéf, který si šel s ochrankou vyříkat, kdo kde bude stát. Výsledkem byl kompromis, který je kompromisem vlastně jen tak na oko, protože tak se zkrátka fotit nedá. Já jsem na tom ještě dobře, můj foťák je schopen se v rámci možností vyrovnat s tím, že má zkrátka před sebou špinavé sklo, kolegyně už na tom tak dobře není.
Stála jsem tam, koukala na led a přemýšlela, jestli tohle je cena za Extraligu... Jestli něco na našem klubu miluju, tak je to ten pocit, že to je takové "rodinné". Ti kluci jsou moji, protože já jsem jejich - navzájem se poznáme. Fanoušci o sobě tak nějak ví, někoho někde potkáš a řekneš si - jo, toho vidívám na hokeji. Ten zimák je můj, protože můžu skoro všude, když nepočítám šatny. No a najednou mají hráči oči navrch hlavy a ani o tobě neví (Ráďa zdravil, ok), fanoušci jsou vytlačeni lidmi, kteří na zimáku snad v životě nebyli, a já můžu projít z druhého konce ledu na druhý jenom v krátkém časovém úseku mezi přestávkami a soustavně někomu někde zavazím.
Zavazela jsem i Radkovi Dudovi, když jsem se šla podívat, jestli náááhodou nejsou skla na druhé straně čistější. Duda se zdržel s rozhodčími na ledě a do šaten zamířil zrovna, když jsem procházela. Takže jsem se mu tam vyhýbala a musím si pogratulovat *plácá se po zádech*, že jsem se před ním nějak masakrálně neztrapnila, jak to mívám ve zvyku. Je to zkrátka můj velký oblíbenec a měla jsem tam z něj málem regulérní fangirl moment.

Druhá přestávka vůbec byla záživná - hrály děti.

Třetí třetina začala tím, že všechny ty děti, co přes nás údajně neviděly, řešily, kdo má komu dát skákací míček a následně dělaly všechno, jenom ne koukaly na hokej. Ale že se divím... Tak znova:
Třetí třetina začala parádním gólem Robina Staňka, který vrátil domácím naději na vyrovnání. 1:3 přece vypadá mnohem líp než 0:3. Jenže extraligový kádr je extraligový kádr a Liberec už si výhru pohlídal. Aktivně napadal rozehrávku domácích už ve svém útočném pásmu a hrozil z brejků.


Ačkoliv se prohrálo, tak si kluci zaslouží pochvalu. Tu i dostali - ve formě potlesku ve stoje a již tradičního "Hoši děkujem!". Krom první třetiny, kdy je Liberec trošku zaskočil, hráli naplno a předvedli parádní hru. Možná mít trošku víc štěstí a Liberec mít o kapku míň kvalitní kádr a mohlo být všechno jinak. Všichni věděli, že Karlovy Vary by bývaly byly hratelnější, ale dopadlo to tak, jak to dopadlo.
Momentálně na tom ale tolik nezáleží, baráž ještě není ani v polovině a zatím nám všechny body bral právě jenom Liberec.

Kdo (ne)zklamal? Experti a zasloužení trenéři na fóru. Dnešní předvedená hra byla strašná, Dopita to prodal, Bartoň je úplný tragéd, Staněk by měl jít do Prostějova (!!!) a vůbec by to tady měli zabalit a začít na zimáku zas prodávat koberce.
...a to můžu být ráda, že si někteří dali tu práci a aspoň si přečetli nějaká jména ze soupisky, než začali blít písmenkovou polívku, že..?

S fotkami to z důvodu výše zmíněných vypadalo tak nějak všelijak. Nafotila jsem jich přes tisíc, ale nebojte, byla jsem si dnes koupit novou paměťovku, takže na EHT se můžu klidně ufotit k smrti... nebo aspoň tak blízko, jak mi to přibližně 3300 fotek dovolí.
Tisíc fotek probráno velmi pečlivě, pod tímto odkazem jich je 38 a tady v článku jich najdete osmdesát. Doufám, že mi odpustíte, že tentokrát hráče nebudu pojmenovávat, to bych se asi zbláznila z toho...















Na téhle fotce o ničem vymetal Radek Duda "sníh" za bránu. Libor na něj koukal jako puk a já se málem uhihňala k smrti...



Chci ho do týmu!




tahle fotka je tu jenom kvůli Zbyňkovi na střídačce

taky pěkná fotka o ničem, úplně ideální do nějakého nicneříkajícího článku o hokeji s názorem nějakého experta












A tahle fotka se mi povedla vyloženě omylem. Mám k ní tedy speciální vztah a dávám ji sem tak, jak je - rozmazaná, barevně špatně, ale zkrátka dobrá haluz.

Ríša (pravděpodobně) hecoval střídačku.
(a následně vypadal nesmírně spokojen sám se sebou, aw)















asi má na ruce tahák...



Libore :(


kámojdy se Selošem




4 komentáře:

  1. Och, Duda. Mé srdce plesá. Díky Ti!

    OdpovědětVymazat
  2. Krásne foto zaplnených tribún. Hokej táhne (když se daří...). :-)

    OdpovědětVymazat
  3. ten výraz not bad je super :DDD
    jak se duda vecpal na tu fotku :DD
    taky sme měli problém ted naposled ve zlíně s fotogafem co nam zavazel ve vyhledu :DDD promin :DD
    už su zvedava na članek proti chomutovu ze včerejškam,fakt jsem myslela že už vyhrajete, ale ten faul na konci co vlastne faul nebyl :///

    OdpovědětVymazat
  4. Ta animka na začátku..... Jůů

    (nemusím se podepisovat, že ne?! :D)

    OdpovědětVymazat