Doháním ztrátu...

Nemusíte se bát, že bych snad zapomněla, že vám ještě dlužím fotky ze zápasu olomouckých juniorů proti jejich jihlavským kolegům. Utkání se hrálo 19. února a to už je skoro měsíc... Jsem ostuda. A nemám čas. Stěžuje si u vedení školy, do kanceláře choďte jen v úředních hodinách! A nechoďte tam vůbec, pokud jste ještě nečetli o slavném vítězství áčka nad Ústím!

Na úvod vám ještě řeknu, že na spodku stránky najdete nově sekci pro "partnerské weby", takže kdyby někdo chtěl vyměnit ikonky, tak se ozvěte třeba na mail ;)

A taky vám prozradím, u jaké hudby poslední asi týden upravuji fotky, píšu články a vlastně dělám skoro všechno... tohle album si pouštím pořád dokola a rozhodně mě ještě neomrzelo! Takže si to můžete pustit ke čtení a navodit tak atmosféru, kterou jsem si k tomu vytvořila já :D

Abych pravdu řekla, z detailů zápasu si nepamatuji už skoro nic, takže si můžete o průběhu utkání počíst třeba zde. Co si vybavuji jsou spíše jednotlivé dojmy.

Tím nejsilnějším rozhodně byl podivný pocit z toho, že nesedím na tribuně - byl to totiž vůbec první zápas, který jsem fotila zpoza skla. Přišla jsem na zápas s dostatečným předstihem a vzpomínám si, že jsem obcházela skla a dívala se, jak je jedno špinavější a poškrábanější než druhé. Bylo mi dost jasné, že tudy cesta rozhodně nevede, a tak jsem postupně došla až k místu, kde jsou trestné lavice. Kousek od laviček pro potrestané hráče stojí lavičky pro fotografy. Každý z vás už určitě někdy nějakou lavičku viděl, a tak víte, že jsou mezi jednotlivými šprušlemi poměrně velké mezery, se kterými válčím vlastně ještě teď - tehdy to bylo ale dvakrát tak hrozné, protože jsem zkrátka nevěděla, jak neustále do nějaké částečně nešlapat a nepřepadat tak dozadu. Pokud se někdy na zápase budete nudit, tak se schválně podívejte, jak tam stojím jak mamlas a ničím si tím kolena :D

Pode mnou šprušle, za mnou tvrdá zem a před obličejem mi šermují hokejky a lítají puky. Měla jsem z toho oči až na vrh hlavy a to jsem ještě nevěděla, že mi za dva dny budou kolem hlavy lítat krom puků i plechovky... 

Krom toho si pamatuji, že mě velmi pěkným výkonem potěšili obránci David Škůrek a Alex Rašner. Oba sice letos za áčko nastoupili, ale je jasné, že na ledě nestrávili tolik času, aby se nad nimi člověk nějak extra rozplýval. Přesto však znám Davida o něco lépe a tudíž mě moc nepřekvapilo, že jedna z jeho parádních střel skončila gólem. Když jsem teď tak chodila na tréninky áčka, tak jsem si jenom potvrdila, že je to fakt šikovnej kluk. Připomíná mi dost Oldu Kotvana, oba jsou vysocí a kvůli tomu ne nějak extra rychlí, ale ručičky mají úplně zlaté. 

Alexovi bylo před měsícem teprve sedmnáct, ale přehled o ledu má jak starý mazák, střelu pěknou a vůbec se na něj pěkně koukalo na tom ledě. Myslím, že směrem dozadu se rozhodně do budoucna bát nemusíme...

Taky to bylo poprvé, co jsem je viděla vyhrát a hele, hned to vypadalo mnohem líp!

Naše juniorka je letos hodně šikovná, ve středu jim začíná playoff a nebojte, chybět tam nebudu ;)

Fotky... vím, že když jsem doma tu krásu stáhla, tak to bylo jak rozbalovat vánoční dárek, protože jsem neměla nejmenší tušení, co z toho vyleze. Tehdy jsem z toho tuším byla celkem nadšená, ale když jsem ty fotky probírala dneska znovu, abych je mohla dát sem, tak to byl jeden velký facepalm. Já jsem holt ten typ fotografa, co je věčně nespokojený už jenom proto, že vím, kde jsou moje slabiny... Zkrátka když to porovnám s tím, co zpoza plexi udělám teď, tak to je jak nebe a dudy. 

Je zkrátka pravda, že chybami se člověk učí a že cvičení dělá mistra. Z dalších klišé bych zmínila "neházet flintu do žita", protože kdybych s tím focením sekla hned poté, co jsem viděla tu hrůzu z EHT 2011, tak bych dneska neměla ani blog a ani práci, kterou si cením nade vše. Takže zatnout zuby a vydržet! :D

Pardon, nechala jsem se unést - to nejlepší ze zápasu najdete na oficiálních stránkách. 

Hynek Tobola

Jihlava nebyla schopná dodat správnou soupisku, ale tak nějak mi to nevadilo...

...ještě aby :D

Za Duklu hráli i jiní hráči, čestné skautské!

Milan Ostřanský

Alex Rašner

Malý časoměřič

Oldřich Heža

Největším fandou olomoucké juniorky je - kromě rodičů hráčů - dost možná Richard Diviš. Tomáše Houdka jsem tam viděla prvně od jeho zranění, ruku stále nepoužíval :/ 

Roman Čermák

No nekoukej na mě tak, jednou budeš slavnej a budou tě fotit furt!

Martin Gregar

Kluci tam pak na oslavu cosi hulákali a já jim vůbec nic nerozuměla :D