Sobotní Extraliga za šedesát korun

Radim Vrbata přijel. Jenom do města asi 9500 kilometrů vedle, do Phoenixu. Dozvěděla jsem se to jednoho líného pátečního rána a notně mě to rozladilo.

Tým Mladé Boleslavi i se svým kapitánem Davidem Výborným ale takto hloupě nezabloudil, a tak jsme se všichni sešli na olomouckém zimáku.

Ačkoliv se nejednalo o boj o první místo, tak rozdíl pouhých 5 bodů byl dostatečná motivace pro hráče, aby hráli svoje nejlepší. A hecli se i fanoušci, dorazilo něco málo přes 2100. Díky relativně malé kapacitě našeho zimáčku (5500) to vypadalo dost efektně, a navíc vždycky kouzelně zafunguje akustika těch plechových stěn. Dorazila i menší skupinka fandů Bolky, ale proti tomu návalu neměla šanci.

Ještě před rozbruslením jsem dala dárečky pod stromeček, a že už jich tam bylo!

Olomouci v zápase vypomáhal třinecký Erik Hrňa a zlínský Oldrich Kotvan, kterého si jistě všichni fanoušci dobře pamatovali z loňské sezóny. A oba byli naprosto skvělí a ahhh, Olda mi chyběl!

Do brány se postavil Libor Kašík a jeho výkon bych přirovnala k onomu dnes už snad legendárnímu šestému zápasu loňského semifinále s Chomutovem. Naprosto parádní.

První třetina myslím všem náležitě ukázala, že dneska se tu žádná pivní liga nehraje a že jde opravdu o všechno. A samozřejmě, v takových utkání jsou to hlavně přesilovky, co rozhoduje. A hned tu první domácí využili a gól poslal do brány olomoucký Radim Kucharczyk po ani ne pěti minutách hry. Hned vzápětí se dostal do šance Tomáš Valenta, ale boleslavského Michala Valenta prostřelit nedokázal. Valent se mimochodem vrátil z velmi krátké štace v Nitře, ze které vytlačil exolomouckého gólmana Štefana Žigárdyho.

První přesilovka Mladé Boleslavi byla, stejně jako většina všech ostatních, spíš výhodou pro Olomoučani, kteří soupeře málem ani nepustili do pásma, natožpak k šanci, a když už přece, tak všechno pochytal neomylný Kašík. A nebo se soupeř takticky postavil do brankoviště :D

Radim Kucharczyk

Hned na úvod druhé třetiny šli hosté do tří, ale naši borci toho nevyužili. Pročítám si tak onlajny a v půlce druhé třetiny prý se hrál nezáživný hokej, tak nevím, kde na něm byl... V polovině utkání to byla prosím Extraliga, co se v Olomouci hrálo. Dlouhou dobu nebylo utkání přerušeno, hra pěkně odsýpala a olomoucký tlak vyvrcholil kolem 33. minuty, kdy následovaly dvě rychlé šance domácích za sebou. Ani jedna ale nerozvlnila síť z té správné strany. Navázali na to přesilovkou, která ale opět přinesla jenom trápení. 

Tou dobou ale už hráči Boleslavi začali ztrácet nervy a hráli s prominutím jako hovada. Rozhodčího ale asi studila píšťalka v puse, a tak jim ty čuňárny nepískal. Odhodlal se až v poslední minutě, kdy byl za velmi důkladné valchování Pekra vyloučen jeden ze soupeřů za sekání.

V poslední třetině chlapci využili onu početní výhodu z konce předchozí dvacetiminutovky. Trefil se Jiří Řípa, skóre bylo 2:0 a radost to byla obrovská. Bolka ale už měla nervy v kýblu, a tak hned vzápětí následovaly dva fauly z jejich strany. Přesilovkové kouzlo zase vyprchalo, gól nepadl, ale Mora se dostala do soustavného tlaku, který skončil až dlouho po tom, co hostující hráč opustil trestnou.

Hra Mladé Boleslavi byla ve třetí třetině plná nenápadných i méně nenápadných faulů a byly to většinou takové ty prasečinky, co jenom člověku zkazí náladu.

V 53. minutě se dostali ke dvěma šancím, ale zachraňoval Káša a tyčka. Pak všechno zachraňoval Robin Staněk, který se rozhodl bránit čest svých spoluhráčů pěstmi. Na trestnou mu jel dělat společnost Řepa a za ním v těsném závěsu Richard Diviš, to snad aby nás to nemrzelo. První dvě kluci ubránili, ale ta Richardova se stala osudnou. Boleslav se tak dotáhla na rozdíl jednoho gólu s nějakými dvěma minutami do konce.

Jenže Bolka asi vyhrát nechtěla, a tak hostující hráč fauloval. A i když odvolali brankáře, tak už to holt nebylo ono, i když se rvali, co to šlo. Olomouc tak uhájila domácí neporazitelnost a přiblížila se Mladé Boleslavi na rozdíl dvou bodů. Což Boleslavské opět jenom rozčílilo a místo plácání Kášovi helmy se půlka hráčů rozjela do rohu plácat protihráče :D

Děkovačka byla naprosto dokonalá a prostě Mora, ah *zamáčkla slzu* 

Teda byla dokonalá až poté, co ochranka a Kucharda zpacifikovali hostujícího Bohunického, který se místo do šatny rozhodl vydat směr tribuna a ukázat fandům, že s hokejkou se dají dělat i jiné věci, než hrát hokej. Viděla jsem na to blbě, ale ono je to stejně celkem putna, i kdyby na něj řvali nevím co, mlátit lidi hokejkou..? 

Podařilo se mi zkrotit mého divokého Karviňáka, a tak jsou fotky ok. Jednu z nich dokonce můj drahý klub použil na FB a zkazil mi jméno... tak dík no :D

Nicméně, fotky pro redakci. A že jsou ty Vánoce, tak vy dostanete extra porci VŠEHO, tak :D

Jakub Herman

Erik Hrňa

Robin Staněk

Oldrich Kotvan

smíšci

Tomáš Halász

Oldovy rukavice na Hrad!

Richard Diviš

David Škůrek

Robin Staněk

Lukáš Kucsera

Zbyněk Hampl

David Výborný . . . je menší, než jsem si myslela

Smekám!

Hali

Jsem si naprosto jistá, že tohle je Petr Kolouch, ale ten hrál ve tři ELH, tak nevím, proč by jel na třetí třetinu koukat na Moru...? :D

Fakt nevím, jak Liborovi nezlomili páteř...

...a on asi taky ne.

zkrátka fotím ten nejlepší tým

následovalo vítězné kolečko

Když jsem čekala na tramvaj, slyšela jsem velmi plodný rozhovor nějakých mých vrstevníků, kteří se potkali na zastávce.

A: Byl jsi na hokeji? Já tam byl asi po sto letech!
B: Jo, byl.
A: A kde jsi byl?
B: Na hokeji.

A: No jasně, ale kde?
B: No tady, na zimáku...

A: Kde jsi ku_va seděl?! 

Takhle tady v Olomouci žijem, no.