Mission almost impossible

Deset bodů pro mě, že jsem konečně přemluvila nějakou kamarádku, aby se mnou šla na hokej!

A dvacet bodů pro naše chlapce za to, že se líbili natolik, že slečna nejspíš nešla naposled!

Zatímco se moje drahá Terka seznamovala s hokejovou elitkou první ligy ;D ;D, já byla na "tajné misi". Její první setkání s olomouckým týmem tak proběhlo VELMI zblízka, jelikož jsem ji zatáhla hned za sklo. A pro mě to vlastně taky byl nezvyk, protože zpoza skla jsem rozbruslení fotila všehovšudy jednou.

Nutno ovšem podotknout, že ačkoliv pohled a výhled to byl překrásný, úkol jsem zrovna moc nesplnila a Divoch asi nebude mít radost. Tak jsme si aspoň zahráli spolu na agenty, no :D

Do Olomouce dorazila Třebíč a naši kluci si samozřejmě chtěli spravit chuť po zápase v Jihlavě, který prohráli na nájezdy. Do brány se postavil Tomáš Halász a než celá ta sranda začala, tak jsem se Terce pokusila vysvětlit pár základních pravidel, aby jako věděla, proč brankář náhle ujede z brány a proč po vyhození přes všechny čáry všichni řvou, což bylo tak všechno. On je hokej vlastně strašně jednoduchý, když vám jde jenom o ten základ :D Taky jsem jí samozřejmě ukázala, kdo že je náš nejlepší střelec a kdo vrchní nahrávač (který pak dal dva góly, fájn!).

Tomáš Halász

V drese soupeře se ukázal Jakub Čuřík a byl fenomenální. (Taky prý je u nich na hostování od nás, wtf, já myslela, že nám už nepatří, a vůbec, proč hraje za soupeře, když je teda náš?!) 

Na tribuně mimochodem seděla celá Čajánkovic rodina a byla naprosto kouzelná. Kdo neviděl, jak se #16 stará o nejmladšího člena rodiny, neviděl nic a může jenom zaplakat. Já soustavně pláču, že nikdy za Čajdou nepůjdu pro fotku a vyřídit vzkazy z Pitěru :/

fotka večera :D :D

No jo, i hokej se hrál :D Když jsem v první třetině znalecky (haha) prohlásila, že výhra bude vydřená, nečekala jsem, že až tak. Třebíč byla, podobně jako HCO, v posledních zápasech celkem na koni, a tak se ta makačka dala čekat. Terka občas měla nějaký dotaz - ostatně jsem jí řekla, ať se ptá, když ji něco bude zajímat - a bylo to pro mě celkem zajímavé, vidět tak trochu celou hru z pohledu někoho, kdo k hokeji má vztah naprosto minimální.

První třetina byla hodně nahoru dolů, šance tu, šance onde, ale prosadit se dokázal až v šestnácté minutě olomoucký Jiří Řípa, který využil přesilovky 5 na 3. Třebíč sice v závěru ještě zahrozila, ale nic kloudného z toho nebylo.

V druhé třetině už jsme mrzli, protože Haná zase sportuje teplotní extrémy... Po dvanácti minutách Třebíčští vyrovnali, ale moc dlouho jim radost nevydržela, protože se za další tři minuty podruhé prosadil Řepa a vrátil tak Olomouci vedení.

Když na začátek poslední dvacetiminutovky vyrovnával již zmíněný Kuba Čuřík, tak mě to notně otrávilo, protože jsem byla úplný rampouch a při představě, že by mohlo nastat prodloužení, se mi dělaly omrzliny. Čúča byl následně několika jedinci vypískán a ok no, jak chcete. S jedenácti minutami do konce utkání našel Robin Staněk výtečným pasem za obránci schovaného Richarda Diviše. A Divoch naprosto luxusně zvyšoval na 3:2. Asi aby mu to nebylo líto, tak při závěrečné hře Třebíče bez brankáře udělal tak trošku paseku se svou snahou trefit prázdnou bránu přes celé hřiště. Bránu totiž netrefil a následné zakázané uvolnění nám celkem zavařilo a Tomáše Halásze pořádně na závěr protáhlo.

Nicméně, Kohouti slavně zvítězili, na děkovačku mi opět zhasli světla (NE, ŠPATNĚ, NECHTE TO TĚCH PĚT MINUT JEŠTĚ) a Terka, pokud vím, neutrpěla žádnou duševní újmu v důsledku mých nesouvislých řečí o čemkoli na ledě i mimo něj. A taky neměla žádné omrzliny, tudíž jí gratuluji k úspěchu na všech frontách, tak snad někdy znova..? :D

Jak jsem tedy zmínila, stály jsme na rozbruslení za sklem, a zpoza skla jsem taky fotila. A nedopadlo to vůbec špatně, řekla bych. Na to, jak špinavá a poškrábaná skla u nás máme... Samozřejmě, je to na těch fotkách trošku vidět, jsou jakoby rozostřené a trošku vybledlé, ale tak snad mí čtenáři prominou :D
Další poznámkou k fotkám je: Omg, Richarde, přestaň. Den, kdy jsem se naučila, jak fotit Ríšu, byl jako uplést si sama na sebe bič, protože teď - a to vám nelžu - je 9 z 10 Richardových fotek naprosto epic. A když je fotka dobrá, je škoda ji neukázat, takže asi tohle za chvíli bude fansite Divocha nebo já nevím, je to jeho vina!!1!
Fotky pro redakci.

Pavel Selingr a Jiří Řípa

Zbyněk Hampl, Paša a kus Řepy

Jiří Ondrušek

Chtěla jsem fotit Ondruška...

...a takhle to dopadlo. Jakub Bartoň, modelka.

Robin Staněk

Tomáš Valenta

Jirká Ondrušeeek

Lukáš Kucsera

Jakub Herman

extrémně kvalitní fotka Hamplova úsměvu... har, har

Jakub Čuřík

Roman Rác s Lukášem Kucserou

Hali

Tak schválně, kdo pozná mladého Zlíňáka? :)

Rrrrichard. Divoch. Ríša. Diviš.

Radim Kucharczyk

to je taky strašně "kvalitní" fotka, ale Richard má dobrej pohled, ok, neřešme to :D

heh, kapitáne :D