sobota 17. listopadu 2012

Mora vs česká fotbalová repre... plichta!

Na olomoucký zimní stadion tuto středu dorazili borci z IHC Písek. Paradoxně to však nebyli oni, kdo byl ten den největším soupeřem HC Olomouc. S půlhodinovým náskokem začínal jen pár metrů od zimáku na Andrově stadionu fotbalový zápas Česko vs Slovensko. Jenom pro zajímavost, Andrův stadion má kapacitu necelých 13 tisíc míst a bylo hlášeno, že je totálně vyprodáno. Oficiální číslo ale bylo 11 464 diváků.

Není žádným tajemstvím, že hokej a fotbal se často takto na místní úrovni částečně o fanoušky dělí. Ti olomoučtí mají štěstí, že si Mora a Sigma vycházejí vstříc jak jen to jde, naposledy třeba došlo k přesunutí zápasu s Ústím, aby se nekryl právě s fotbalem.
Ústupky se olomoucký hokejový klub pokusil udělat i v tomto případě, nicméně písecký tým s přesunutím termínu utkání nesouhlasil, a tak to dopadlo, jak to dopadlo. O přízeň fanoušků tedy museli hokejisti zabojovat parádními výkony, což se jim podařilo víc než na výbornou, když v pozici hostů porazili momentálního lídra 1. ligy, tým z Mladé Boleslavi, 2:4. Zkazili tak velký první start Radima Vrbaty. Hehe.
...a to ani nemluvím o ztrátě pouhé dva body na druhé místo.


Přiznám se, že jsem tu návštěvnost tipovala tak kolem 400, spíš méně, než více. Takže jsem byla víc než mile překvapená, když hlasatel ve třetí třetině ohlásil nějakých 840. Což si myslím, že je číslo velmi pěkně, navíc když si uvědomíte, že Písek jako poslední tým tabulky zrovna dvakrát fanouškovsky atraktivní záležitostí není.



Mě fotbal zrovna dvakrát nebere, a tak jediné, co mě v této souvislosti trápilo, byla cesta na zimák v obležení fotbalových fans. Naštěstí ti, co chtěli využít MHD, jednali s předstihem. A jednali správně, protože kdo jel autem, nejspíš zmeškal ony první dva góly do slovenské sítě. Celé město totálně zasekaný.
To ale samozřejmě nekazilo mé nadšení, protože jsem se na své drahé hokejisty těšila jak malá, obzvláště pak na kombo Diviš, Švaňhal a Staněk.
Vyrazila jsem na hokej v téměř kompletní zimní výbavě, a to i včetně zimních bot a horkého čaje. Už během první třetiny jsem málem umrzla. K mé smůle navíc Staněk se Švaňhalem nehráli. Chmpf. Aby mi to nebylo líto, tak se nám ukázal Erik Hrňa, který přišel na hostování z Třince a týmu vypomohl už proti Boleslavi.

Erik Hrňa

Čekala jsem, že Písek bude betonovat, co to dá, ale hosté se naopak nahrnuli hned po buly do útoku, snad aby Tomáš Halász v bráně nepromrzl. Po úvodním náporu se ale poněkud stáhli, z čehož ve třinácté minutě těžil Lukáš Kucsera. To ale Písecké spíš nabudilo a Halász měl opět plné ruce práce. Do dvoubrankového náskoku jsme se mohli dostat díky trestnému střílení, nabízenou šanci ovšem Roman Rác nevyužil.

Lukáš Kucsera

Během přestávky za mnou přišla Cestí (která seděla nahoře s kámoškou) a na můj dotaz "Jakého Žigyho?" mi řekla, ať se otočím. Tak se otáčím, koukám nahoru, ve výhledu mi zavazí nějaký chlap s děckem... a ten chlap s děckem je Žigy, tedy přesněji Štefan Žigárdy, tedy úplně nejpřesněji náš bývalý brankář a moje zlatá jednička, kterou vyhodili z Nitry. Protože v Nitře si ničeho neváží, že, Luba Korhoň by pravděpodobně souhlasil.

Ve druhé třetině se celý stadion kouzlem přesunul do Zlína a v olomouckých dresech hráli Berani, jinak fakt nevím, kde se vzala ta naprosto tragická koncovka a příšerné přesilovky, doprovázené zcela paradoxně jucháním nad tím, jak strašně super ten tým je a omg hvězdičky moje ahahaha. No. Toliko k mým pocitům ohledně PSG Zlín...
Zkrátka a dobře šancí milion a gól žádný. Tyčky cinkaly. Puk se šoural po brankové čáře. Fanoušci dramaticky ochali a achali.


Přebytečný adrenalin, který se nevyplýtval na oslavování gólu, jsem si šla vybít, když jsem opustila veškeré své věci (jsem rebel!) a vyhopkala o dvě řady výš, abych získala Žigyho podpis na svůj ctěný dres. Žigy byl milý a hezký a pěkně se smál, když jsem mu poděkovala a popřála hodně štěstí a jé, nemůžeme poslat Kášu do Zlína a vzít ho zpátky a mít tu nej nej brankářskou dvojici?
...ŽigyFeels!

Čtyři minuty po začátku třetí třetiny bylo vyrovnáno. Dalších naprosto příšerných devět minut se nic nedělo a já trnula hrůzou, že bude prodloužení, protože jsem potřebovala na záchod a byla mi zima a oh můj bože proč mi tohle děláte?! Slitoval se Matěj Pekr a já málem brečela radostí. Když pak se čtyřmi minutami do konce zvyšoval na 3:1 Richard Diviš, tak už jsem si říkala, že už se nic stát nemůže a já zápas přežiju bez újmy. 
Písek odvolal brankáře. Písek dal v poslední minutě gól. Hovno vám to pomůže, řvali fanoušci. Já skučela. Jen potichu, za mnou seděli tři mušketýři (Staněk, Švaňhal, Zbořil) a Žigy. 
Už dlouho jsem nepocítila takovou úlevu, jako když Radim Kucharczyk dal svůj patentovaný gól do prázdné brány a v pádu se rozplácl o zadní mantinel. HC Olomouc v nervózním konci zvítězili 4:2.


Jako tradičně jsou největší záhadou fotografie, kde Richard Diviš vypadá, jako by koukal do foťáku, a dělá u toho všelijaké divné výrazy. Fakt by mě to zajímalo, protože jestli se ksichtí na rodinu nebo nějaké známé, měl by mi jako dát nějak vědět, já ho nechám, Maria taky nefotím, když je celý roztomilý a mává na tribunu. Jestli to dělá jen a jen proto, že vidí foťák, tak jako plus milion bodů pro něj a ať směle pokračuje.
...mým plánem možná je a možná není koupit si v příští sezóně nový dres s číslem 22 na zádech...


Cartelliho rutina na rozbruslení

Rííííša Diviš


Hrňa má dres i číslo Zbořila, hm hm


Ráda fotím Richarda!

Zbyněk Hampl


Dost možná budu mít na konci sezóny víc fotek tady kolegy, než jsem měla fotek Michala Pšurného. A to už je co říct! Nebuď tak fotogenický!



Mario Cartelli mimochodem tuhle odpovídal fanouškům, jestli má rád králíky.



Tihle tři NAPROSTO GENIÁLNĚ ubránili oslabení 5 na 3!

Tomáš Halász děkuje fanouškům


Awww, tuleni!


Následující fotky jsem chtěla nechat ve velkém, aby jste si užili ty Richardovy výrazy, ale zapomněla jsem na to, a tak asi máte smůlu :D Možná vám na požádání pošlu originály ;D





Když fanoušci začali vyvolávat Toma Halásze, tak Tom drapnul Kášu a odbyl si tu parádu s ním. Charakter!

To the infinity and beyond!

Pokladi moji. Achich!

PS: Ti naši slavní čutálisti porazili slovenský výběr 3:0, not bad!

2 komentáře:

  1. To přirovnání je tak krutě upřímné, až mám chuť brečet.

    OdpovědětVymazat
  2. A já to říkám pořád, že UPŘÍMNÁ radost hokejisty po vyhraném zápase je k nezaplacení.

    PS:Ta poslední fotka, jak se drží Kašík s Halászem je kouzelná!

    OdpovědětVymazat