Vidím je všude

Mí drazí čtenáři, 

já se strašně nudím. Sice tedy čtu knihy na maturitu (kterou stejně změnili, takže kdo ví, co vlastně máme číst) a dělám jiné, více či méně produktivní věci, ale žádná z nich se netýká ani za mák hokeje nebo fotek a to mě k uzoufání nebaví. Tak mě napadlo vzít to trochu z jiného konce.

Nespornou nevýhodou zrcadlovek je jejich velikost a váha. Zatímco na hokeji si člověk může někam sednou a foťák si dát do klína, na cestách vám ten drobeček visí na krku, při každém zhoupnutí vám dá jednu pořádnou na solar a vůbec celkem zavazí. Samozřejmě je to o zvyku, ale zkrátka nosit kilo techniky pověšené na krku není zrovna to pravé.

Já jsem si tedy navykla buď za a) chodit jako mamlas s foťákem v rukách, že vypadám jako veverka s oříškem; nebo za b) foťák nosit povětšinou schovaný a fotit takové ty hloupé maličkosti na mobil.

Toto jsem praktikovala i při výletu na sever v červnu, a tak vám ukážu pár fotek z mobilu.

Jak jsem psala ještě na starém blogu, dopravu nám zajišťoval autobus HC Olomouc. A já z toho měla dva dny zatmění mozku a nenapadlo mě na mobilu zapnout vyšší rozlišení :D Mám s naším autobusem i mnohem zajímavější fotky, ale ty má kamarádka kdesi v jejím počítači a ještě mi je nějak nestihla poslat. Stejně bych vám je neukázala, protože tam vypadám jako truhlík :D

V Kodani bylo krásně, o tom žádná. Mimo jiných věcí tam samozřejmě byly i stánky s rychlým občerstvením, kde prodávali SKA. Tedy vlastně sosiSKA, tedy klobásky :D Když jsem tuhle fotku s nadšením ukázala friends z Pitěru, zhrozili se, jestli vůbec vím, co za význam to má. Ještě abych to nevěděla, mám v malíčku většinu urážlivých přezdívek KHL :D Ale uznejte, nebylo by to fajn, kdyby existovaly stánky na hokejisty?

Kodaň se vůbec tvářila jako hokejové město, na ceduli jedné z kaváren (kávu tam mimochodem měli vynikající) jsem objevila kohouta. Dánští kohouti mluví jinou řečí než ti naši, dělají "kykeliky kyheliky", ale myslím, že jako maskot pro HCO by úplně stačil.

Ve Švédsku jsem poctivě běhala s foťákem v rukou, protože tam bylo zima, a kdybych furt sundávala batoh, zbytečně by mi táhlo na záda. Takže jsem se k dalšímu mobilofocení dostala až na trajektu do Helsinek, kde se mi samozřejmě nechtělo chodit po lodi s foťákem. Čehož jsem pak docela (dost) litovala z mnoha různých důvodu.
Tak jako tak, příroda je v těchto dálných krajích prostě kouzelná.

Další focení mobilem se konalo až po návratu do Švédska. Asi to o mně nevíte, ale mám slabost pro hezké vozy. A tady tomu fešákovi se odolat nedalo.

Ale doma je stejně nejlíp, a tak jsem byla celkem ráda, že se vracím ke králi Henrikovi.

V pátek jedu do Ostravy, abych se podívala na jeden foťák, který hledá nového majitele. Doufám, že bude v dobrém stavu, už se na něj začínám docela těšit. Tak snad to vyjde!