Na hokej bez foťáku nechodím: Catching up

Jsem lhář prolhanej. Slibovala jsem vám fotky z toho a onoho a nikde nic! Napravím to teď a tady.

Asi je na místě další omluva. Zkrátka jsem vypadla z rytmu. Kde je konec těm časům, kdy jsem sfoukla fotky na web a okamžitě poté se pustila do fotek pro blog?

Teď přijdu domů z akce, chvilku se bezcílně toulám po kuchyni, pak upravím fotky na web, s vypětím všech sil to nasázím na web a... konec. Jak jsem na blog (a ostatně často ani na focení) neměla přes sezónu čas, úplně jsem si odvykla. Slova mi nejdou na prsty, články jsou nemastné neslané a všechno mi to strašně trvá, takže se mi do toho ani nechce. Ale věřím, že se začátkem přípravných zápasů se zase dostanu do tempa. Tak mi držte palce ;)

Co za akce tento blog minulo skrze státnice a přijímačky na magistra? Tak třeba Darování krve, tradiční Koloběžkiáda a vylepšený Jeden běh nestačí. A mě úplně minulo poděkování hráčům na radnici a rodinný den (dětský den v bleděmodrém).

Neminulo mě 1. neformální setkání s partnery klubu, ale fotky sem z toho dávat nebudu. Moc bych o tom neměla co napsat. Maximálně bych tak psala ódy na jídlo, co se tam podávalo (v režii Entree Restaurant), ale to by vás tak leda asi naštvalo :D

O prvních třech akcích si tady dáme takové 3v1, může být?

Darování krve je už tradiční záležitostí a taky jedna z mnoha akcí, kterou Kohouti "vrací společnosti". Bohužel/bohudík to ale není akce pro fanoušky, protože logicky během odběru se autogramiáda nekoná.

Pro mě je to ultimátní očistec, protože fakt není nic strašnějšího, než se motat s foťákem mezi lidma, kteří nepočítají s tím, že na místě bude fotograf. Chápete, pokud fanoušci přijdou na zápas, autogramiádu nebo tak, tak minimálně podvědomě tuší, že tam nějaký zástupce médií bude a že z toho tudíž někde bude výstup, jehož můžou být, byť nevědomky, součástí. Ale když jde člověk darovat krev, tak fakt nečeká, že tam najednou naběhne banda chlapů v pruhovaných tričkách s doprovodným vozem ve složení markeťačka - fotografka - reportérka. Já bych to nečekala a bylo by mi to nepříjemný! Je mi to nepříjemný i tak, protože si tohle všechno uvědomuju :D No prostě horor.

Ale je to pro dobrou věc, takže to všichni nějak zvládáme!

Milan Ostřanský a Jakub Herman

Anatolij Protasenja dělal opičky a pak si málem vyrval jehlu, když se lekl, že mu teče krev.

Na závěr šokujícně obsáhlého fotoreportu - společné foto!

Koloběžkiáda. Klasika. Letos jsme si ovšem užili jedno poprvé - poprvé se konala dvakrát za sebou na stejném místě, a tedy na neředínském letišti. K tomu už jsem svoje řekla vloni. Víceméně stejné bolístky to mělo i letos. Jenom se ještě o něco zhoršilo ozvučení, jelikož u jídla řvala hudba o DJky a o pár metrů dál u skákacího hradu zase hrála dětská kapela. Jako asi jsem nahluchlá, ale fakt jsem neslyšela ani vlastního slova. Předávání cen, opět, uprostřed všeho zmatku.

Navíc jako za hokejky jelo asi pět hráčů, nebo kolik, z toho jeden snad půlku závodů... A jako hele. Hokejistu na koloběžce můžeš v pohybu vyfotit tak dvakrát třikrát, aby to bylo zajímavý. Všechny ty fotky totiž vypadaj stejně. Chlap na koloběžce, vítr ve vlasech. Autogramiáda jako taková nebyla - hokejky seděly u jednoho stolu a lidi se k nim víceméně nahrnuli hned v úvodu a nazdar. Všichni nahrnutí kolem jednoho stolu na ostrém slunci? Fotografův sen!

Ale hotdogy tam měli fakt dobrý, ať nejsem totální hater!

David Škůrek

Jiří Řípa

Milan Ostřanský, hledíc v dál

Jiří Ondrušek

Už dnes se máme líp než zítra! aneb Budovatelské foto Tomáše Pospíšila a Jakuba Urbische

Co se letos opravdu povedlo MNOHEM lépe než loni byla akce Jeden běh nestačí. Loni jsme tam s hokejkama dorazili a bylo tam deset lidí a nikde nic. Hráče čekal běh ve vedru a kolem dokola to nikoho nezajímalo.

Letos byl o hlavní závod mnohem větší zájem, to zaprvé, a to nejen ze strany závodníků, ale hlavně ze strany diváků. Což je vždycky plus. Taky se změnila lokalita, takže tam bylo víc místa. Celá akce mnohem víc odsýpala a kdyby nebylo nepovedeného závěru, tak by to nakonec bylo fakt povedené.

Jenže: Jednak se vyhlášení vítězů zpozdilo snad o 45 minut, kdy jsme tam jenom seděli a koukali. Druhak nám áčko, které štafetu vyhrálo, diskvalifikovali. Mládež doběhla třetí, měla se tedy logicky posunout na druhé místo, jenže se na druhém místě objevila štafeta, kterou jsem nějak vůbec nezaregistrovala... No prostě :)))