Když jsem v pondělí otevírala Blogger, upřímně jsem se bála, že jsem tento rok nedala dohromady ani deset článků. Anebo že jich jako naschvál bude přesně deset a tím pádem bude celá má silvestrovská tradice úplně zkažená.
Po přepočítání se ale ukázalo, že článků jsem letos napsala patnáct, z toho čtrnáct fotoreportů, takže se můžeme tvářit, že to je opravdu výběr :D
Rovnou na ty počty navážu. Rychlým pohledem na archiv zjistíme, že loni bylo článků 37 (bez toho silvestrovského), o rok předtím šílených 70 (dobře já) a v prvním roce na novém blogu 53. Z čísel jde docela krásně vidět, jak se to tady rozjelo, jen aby to zase drasticky zpomalilo s mým nástupem na vysokou. No jo no. Bohužel se hodně často stalo to, že jsem na hokeji fotila, ale pak jsem neměla kdy upravit fotky, natožpak je pak někam dát (byť jen třeba na Flickr).
Školu bych (snad) měla končit příští rok, ale upřímně vůbec nevím, co bude potom. Takže vám tady nebudu trapně slibovat, jak se to zlepší a kdesi cosi. Můžu vám tak leda slíbit, že se tu občas něco objeví. Skrz zkouškové v lednu (kdy mám stejně v plánu spíš pomáhat se statistikami, pokud o mě bude zájem) a pak státnice to asi moc horké nebude, ale mějte se mnou trpělivost.
Také bych chtěla poděkovat těm třiceti čtenářům, co mi zbyli, že ještě neutekli. Díky!
Máme za sebou první extraligovou sezónu a jsme také už za polovinou té druhé, která zatím probíhá o poznání lépe, i když všichni sýčkují, že loni nám to začalo drhnout až po novém roce. No, já pořád věřím, že to tentokrát taková hrůza nebude a že to kluci zvládnou dost dobře na to, aby neskončili v baráži.
Třetí článek roku 2015 byl barážový. Být opět v baráži nebylo demotivující jenom pro tým, ale i pro redakci. Měli jsme už za sebou tu nepěknou šňůru proher, kdy už absolutně nikoho nebavilo psát reportáže a preview, natožpak dělat pozápasové rozhovory s hráči, kteří jen krčili rameny tváří v tvář opakujícím se otázkám na to, kdy konečně zase přijde výhra.
První článek tohohle seznamu je tedy spíš ze stupnice top deset nejhorších momentů, ale myslím si, že by tady chybět neměl.
Sezóna, ať už byla jakákoli, skončila, dá se říct, dobře. Extraliga byla zachráněna a Kohouti se tak, alespoň prozatím, nepřidali k řadě klubů, co si dali jednu sezónu v ELH a šli zase šudlit první ligu. Cíl byl splněn, ačkoliv málokdo to tak bral, protože lidi byli před vánocemi namlsaní pátým místem a viděli nás málem ve finále.
Na konci sezóny však nechyběl kohout na ledě a ani dojemné loučení odcházejících hráčů.
Tohle byl fakt úlet :D Když teď na to vzpomínám, nejsem si úplně jistá, jestli to nebyla nějaká dlouhá kolektivní halucinace. Jestli byla, tak jsem si vyhalucinovala, že umím krásné fotit seskoky parašutistů a taky že máme nejméně tři super hokejisty, se kterými člověk vydrží osm hodin ležet na trávě a čekat na volné stanoviště.
Tři ročníky, třikrát jiná lokalita. Tentokrát jsme přistáli na letišti a bylo to takové nemastné neslané. Pro mě celou akci zachránil Jakub Bartoň, protože nejoblíbenější hráč je nejoblíbenější hráč, a když vás ještě pak hodí domů, fakt si nemůžete na nic stěžovat :D Super ale byli i ostatní hráči, mezi nimi i několik zástupců mládeže, kteří to zvládli možná ještě líp, než by se s tím popasovali někteří hráči áčka.
Dívejte na ten krásný mix fotek z různých akcí a letní přípravy! Vlastně to jsou tři články v jednom, takže se běžte kochat a připočítejte mi to jako malé bezvýznamné plus.
Balení obsahuje: Fotky z prvního tréninku přípravy na suchu; fotky z akce, které měla být dobrá a vůbec dobrá nebyla; fotky z akce, která měla být nudná a nakonec byla úplně hystericky zábavná.
Balení obsahuje: Fotky z prvního tréninku přípravy na suchu; fotky z akce, které měla být dobrá a vůbec dobrá nebyla; fotky z akce, která měla být nudná a nakonec byla úplně hystericky zábavná.
Vždycky mě strašně překvapí, že tradiční červnový fotbálek má už za sebou šest ročníků. Kvalita a zábavnost docela kolísala, ale je to fuk, protože hlavní pointou téhle akce je to "setkávání". Sice z pohledu člena redakce mi to přijde jako nejmíň "setkávací" akce, ale fanoušci to asi berou jinak. A fanoušci, to je to, na čem záleží! Dokonce se to letos obešlo bez vážných zranění, tudíž to byl úspěch.
Autogramiáda v Olomouc CITY byla ještě megalomanštější akce než loni. Byly představeny nové dresy, hráči umírali hlady a já zjistila, že už mě na to focení vůbec není potřeba :D
Klukům to vážně seklo v novém klubovém oblečení, takže spokojenost!
Týmové focení prostě nemůže na blogu a ve všech silvestrovských seznamech chybět. Ani nevím, proč mám tuhle událost tak ráda, když je za půl hodiny hotovo a jde se pryč :D
...prostě v tomhle výčtu nemůže chybět, i když jak je u mě dlouhým zvykem, je to dlouhá kritika doplněná o fotky :D Ale první domácí zápas je prostě první domácí zápas, nemluvě o tom, že zápasových článků letos bylo na blogu jak šafránu. A taky bylo pěkné úvodní buly, takže!
Velká sláva, velká očekávání a nakonec... Nakonec opravdu musím pochválit ty dresy, a to je ta asi celé. Má očekávání úplně naplněna nebyla, protože i když se pan Cartelli snažil, jsou prostě věci, se kterými ani on nic nezmůže. Ale byla to událost, a proto si zaslouží své čestné místo v tomto seznamu.
No vidíte. Deset článků a nakonec se mi sem ani nevešlo prodávání punčů! A to musím říct, že mě celkem mrzí, že jsem nefotila včerejší zápas s Piráty (výhra 2:1 na nájezdy), protože ten by v tomhle seznamu býval musel být taky.
Nezbývá, než vám popřát jen to nejlepší do roku 2016!
Žádné komentáře:
Okomentovat