Úhel pohledu

Člověk prý má žít spontánně, tak jsme se toho s Cestí držely, a jakmile skončil pondělní zápas Olomouce s Hradcem, kteří naši kluci vyhráli 1:6 (byli hosté, proto to píšu takto), řekly jsme si, že prostě musíme jet na úterní repete. Bylo prosím asi devět večer.

Ale místo v autobusu ještě bylo, ze školy jsme to taky (i když dost těsně) stíhaly, takže hurá sláva výletu - náš první výjezd s Morou ever!

Nejvíc všeho jsme se obávaly cesty autobusem, protože lidi jsou různí, že jo, ale nakonec to (když pominu věci polité pivem) bylo všechno ok. Jenom by si jeden myslel, že si dospělí lidi zajdou před odjezdem na záchod a pak to dvě hodiny vydrží, ale opak je zřejmě pravdou... Cestou jsme na benzínce viděli Matěje Pekra, který nám usilovně mával. 

K hradeckému zimnímu stadionu jsme dorazili zhruba o čtvrt na šest. Hradecký zimák - ta hlavní hala tedy - to je vážně skvost. Zcela jistě ten nejhezčí zimák, na jakém jsem kdy byla. Potěšila i sleva pro studenty, byť dvacet korun už teď člověka nevytrhne :D Ovšem chtělo se mi z toho zimáku brečet, a to radostí, protože tak skvělá světla jsem zažila naposledy v Rondu a hele, mám pocit, že snad ani tam to tak super není. Řeknu vám v dubnu :P

Již den/večer/noc předtím jsme se shodly, že chceme sedět tak, jak jsme zvyklé - tedy vedle naší střídačky. Byla jsem spolehlivým zdrojem ujištěna, že nám hlavu nikdo neurve, když nebudeme v kotli jako zbytek, a opravdu až na pár poněkud rozpačitých pohledů naším směrem nikdo neměl nic proti tomu, když jsme si (se šálou či v dresu) sedly mezi hradecké fanoušky. Body pro vás, Hradečáci!

Pak u nás těšili naši kluci, kteří jsou samozřejmě bystří jedinci, a tak jim nedělalo moc problémů všimnout si někoho, kdo je na každém domácím zápase. Můj poklad Jakub Bartoň nás dokonce zdravil a hele, borec, jo :D Jestli si toho někdo z místních všiml, tak možná došel k závěru, že jsme z rodiny, když jsem ostatně měla ten jeho dres na sobě, ale kdepak :D

Hokej ovšem taková krása nebyl. Do utkání borci vstoupili stejně, jako do toho pondělního - tedy gólem pro Hradec, který padl poté, co se Pavel Selingr srazil s Kašíkem (nevšimla jsem si, jestli ho strčili). Ale nevadí, nevadí, jede se dál, ostatně v pondělí Hradec taky začal dobře a jak to dopadlo! Jenže...

To holt nějak nešlo. Přihrávky se nedařily, akce postrádaly koncovku, dostat se útočného pásma byl boj a hráči začínali být frustrovaní, což vedlo k faulům, a tak pořád dokola.

V závěru druhé třetiny se Hradci podařilo dát druhý gól a najednou to skóre vypadalo stokrát hůř. Aby nám to jako nebylo líto, tak prostřední část nedohrál Jiří Dopita a já vážně nechápu, proč si tohle musíme vybírat zrovna v téhle části sezóny... Ovšem my jsme - tedy aspoň náš minikotel za střídačkou - na mysli neklesaly, protože jinak bychom na ten hokej vůbec chodit nemusely a tak dále a tak dále, přeberte si to, jak chcete, vy "věrní" fans ;)

Nemám ráda góly do naší brány a když přede mnou někdo sedí :/

Nějaký strašně ochotný hradecký fanda, který vypadal, že neumí do pěti napočítat, nám během přestávky hrdinsky polohlasem oznámil, že "stejně vypadneme". Jó, chlapče, to se ještě uvidí! 

Taky mě strašně pobavilo - jak jsme tam stály a jedly párek v rohlíku, který byl mimochodem fakt dobrý - že každý, kdo šel kolem, na mě čuměl jak puk, protože "OMG fanda soupeře", anebo jsem možná měla něco s vlasama nebo já nevím co :D Ke konci mě každopádně vyloženě těšilo zírat na ně s hamplíkovským výrazem zpátky. Kdo neví, co je to "hamplíkovský výraz", ten by si měl do Olomouce zajít na hokej a podívat se, jak děsivě umí Zbyňa Hampl koukat! 

Třetí třetina byla hop nebo trop a byl tam závan naděje, když se kluci konečně trefili - přesněji to byl Ondřej Kříž parádní bombou od modré. Nicméně, ať se snažili, jak se snažili, vyrovnat se jim už nepodařilo, nemluvě o tom, že veškeré naděje ukončil gól Hradce do prázdné brány.

Po závěrečném hvizdu se tam ještě trochu požďuchali, hlavně se tedy angažoval Zbyněk Hampl. Poskakoval tam kolem něj a jeho soupeře jakýsi fotograf a neustále mu blýskal přímo do obličeje bleskem, a to teda musí říct, že jak byl Hamplík vytočený, tak jinak musí mít svatou trpělivost, protože ode mě už by tomu fotografovi asi jedna přiletěla. A to prosím sama fotím. Ale vždycky říkám, že blesk je to nejposlednější a nejzoufalejší řešení, vhodné jenom pro ty nejzoufalejší situace, anebo extrémní lenochy na nastavování foťáku. A vůbec, přišlo mi to zkrátka takové dost blbé, že se jim tam motal, protože kdyby ho (nebo foťák) někdo trefil, tak by z toho skoro určitě pak bylo plno povyku. 

Na nás mezitím někdo z tribuny na patře vycákl pivo, ale co, fotí se dál, pivo nepivo.

Tahle prohra hodně mrzela, byl to takový o dost "syrovější" pocit, než první prohraný zápas doma. Možná to bylo tím, že očekávání byla větší, nebo tím, že jsme mohli získat matchball a v pátek to doma ukončit. Ale nějací hradečtí fanoušci, kteří kolem nás procházeli, nám řekli: "Nebuďte smutný, holky.", tak asi teda smutný nebudem, protože série je sice celkem nečekaně vyrovnaná 2:2, ale to neznamená, že ji nemůžeme vyhrát. 

Fakt, že všichni ostatní favorité přejeli své protivníky 4:0, nám taky, myslím, může být zcela ukradený, protože my nejsme oni, my jsme Mora a Mora je náš tým. Ne Boleslav, ne Ústí a ne Třebíč.

Teď bych chtěla reagovat na to, co někteří jiní účastníci výjezdu napsali na fórum. Podstatou bylo víceméně to, že hráči utkání odflákli, nedali do toho emoce, nesnažili se, a tak podobně, co se obvykle říká po utkání, co fakt nevyjde.

A jo, zastávám se těch kluků vždycky jak blbá, ale tentokrát to musím udělat dvakrát tak. Střídačku jsem v tom zápase měla jako na dlani a z reakcí hráčů bylo víc než jasné, že do zápasu nejdou odevzdaně, že by se nesnažili nebo něco podobného. Neustále to tam někdo hecoval, tu si někdo zařval (Hamplík), tam si někdo pěkně od plic zanadával (Hally). Bylo vidět, že je to žere, jak jim to nelepí, jak se přihrávky prostě nedaří.

Tak jako tak, ačkoliv výjezd nepřinesl tři body a ani nějaký extrémně super zážitek, tak se vyplatil stonásobně kvůli pořízeným fotografiím. Jak jsem říkala, světlo mají v Hradci vážně parádní. Hlavní část výsledků mé snahy můžete vidět na oficiálních stránkách. Zbytek je hodně Robina Staňka (asi byl den na Broba no), ale hlavně jsou všechny fotky tady na blogu v rozlišení 1200 pixelů na delší hraně (respektive 797px na kratší pro všechny, včetně těch ořezaných).

Já nelhala, když jsem říkala, že má Roman Kadela šíleně modré oči!

Adam Rufer

Robin Staněk

Tomáš Valenta

Jakub Herman

Richard Diviš

Baruško pls

Jiří Ondrušek

Zbyněk Hampl

Ondřej Kříž je jeden z nejfotogeničtějších hráčů v týmu, no ale... i mistr tesař se někdy utne.

Petr Kolouch

typický obrázek první třetiny

Martin Janáček

Libore, co děláš..?

Libore, PŘESTAŇ! ...ale ne, byl šikovnej, jenom tady jsem měla málem infarkt.

Pšššt, Dopita může :D

Pohoda, klídek, leháro...

Před 2. třetinou jsem si šla vyfotit střídačku, někteří na mě koukali dost zděšeně, ale třeba Lukáš Králík si ani nevšiml :D

A to Ríša zas jo... ale nepozdravil nás při rozbruslení, když nás viděl, tak budu trucovat ok :D

Jiří Řípa

tohle vypadá jako nějaký podivný tanec...

hradecké roztleskávačky byly mnohem šikovnější než ty, co jsme měli u nás

:3 :3

Vžžžž, takoj poletěl!

"Pryč jdi, kdo tě tu chtěl?!"

Richarda pustili z trestné brzo, tak se musel vrátit...

...a já bych měla dostat dvě minuty za focení nakřivo.

Libora nějaký vaše strkanice nezajímaj, on je nad věcí... :D

Králík si vybral soupeře... shodou okolností je to ten truhlík, co ho minule vyprovokoval a pak utekl. Utekl i tentokrát.

Já si z Hradce přivezla krom hromady super fotek i rýmičku, takže se momentálně tryskově léčím. Fakt nemůžu meškat ve škole (ale jenom za poslední dva dny to dělá 9 hodin, meh!) a navíc se v pátek hraje, že jo.