sobota 27. října 2012

Feier frei!

Na stadion jsem ve středu došla až trapně brzo, a to jsem se prosím stavovala ještě pro sváču/večeři. Nicméně, důsledkem mého špatného načasování bylo, že jsem tam seděla asi dvacet minut a klepala kosu, protože jsem byla líná obléct si bundu. Když na led naskákali borci z Benátek nad Jizerou, tak mě na chvíli zahřálo marné hledání Vitáska. A pak mi zase byla zima :D


Naštěstí pak přišla Cestí, donesla mi svařák a bylo po problému.

Do branky se tentokrát nepostavil Libor Kašík, což byla trošku ironie, jelikož jsem se s tou jeho svéráznou povahou konečně smířila, díky tomuto rozhovoru. Nicméně, v zápase se Šumperkem Káša utrpěl otřes mozku po kolizi s Adamem Červenkou, který za to dostal stopku na pět zápasů. Vzápětí si dal vlastňák, vystřídal a až do pondělka trčel v šumperské nemocnici. 
Hned od začátku tedy poprvé nastoupil do brány Tomáš Halász, který se dosud během oficiální sezóny dostal mezi tyče právě jen, když Káša střídal. Byla jsem nervózní za něj, ale taky jsem měla radost, že konečně dostal šanci, i když za takových blbých okolností. Dvojku mu dělal Jan Lukáš.


Svoje poprvé měl letos i Jiří Dopita, který se zotavoval z operace. Smála jsem se jako měsíček na hnoji, když skočil na led, protože prostě JIŘINA OMG :D Kdo ho neviděl hrát naživo, neviděl nic, tak! Na Dopitovi je úžasné, že i když už to není žádný rychlík, tak mu to při té hře ani moc nevadí. Skvěle čte hru, výborně drží puk, dokáže ho získat u mantinelu, klidně si v rohu povodí tři hráče soupeře a ani při tom nemrkne.
A taky ho Radim láfuje, aw.


jediná ostrá fotka Dopity s hlavou kolegy Houdka :/

Nastoupil i Radek Číp, který se domácímu publiku předvedl už během přípravy. Je to mladej kluk a bylo ho všude plno, rozhodně si ve středu střihl velmi sympatický herní projev. Kdo nehrál, byl Ondřej Švaňhal, který si sedl na tribunu vedle s Ministrem, a protože to je charakter, tak i koukal na děkovačku. Kvůli nataženým svalům (tuším?) stále nehraje Jiří Ondrušek, který seděl pár řad nad náma.


Očekával se ostrý zápas, ostatně ve vzduchu pořád visí loňské playoff, nemluvě o tom, že z prvního střetnutí s Benátkami se naši vrátili bez bodů. První třetina ale moc akce nepřinesla. No, té produktivní každopádně. Na gól se čekalo dvanáct minut, a to až do přesilovkového gólu Jakuba Hermana. Hra byla vyrovnaná, stát se mohlo cokoli... a tak se až do konce třetiny nic nestalo :D

Ve druhé třetině si asi chlapci řekli, že jaképak copak, a šlápli do pedálů. V půlce dvacetiminutovky doplácal gól do brány Zbyněk Hampl, což vyvolalo velké protesty na straně brankáře Tomáše Vošvrdy, a takřka vzápětí zvyšoval na 3:0 Radim Kucharczyk, který dal takový "Fedor-gól" - totiž střela kdesi od modré přes obránce, která do brány doletěla kdo ví jak. Benátkám začalo očividně téct do bot a jejich osud pečetil ještě v závěru třetiny Jiří Řípa, po jehož gólu se na to Vošvrda vykašlal a za celkem ubohého pořvávání fanoušků šel trucovat na střídačku.


Posledních dvacet minut začaly mírným náporem Benátek, asi si v šatně řekli, že to zkusí, ale Tomáš Halász byl neomylný a snaha soupeře víceméně skončila s pátým gólem, který dal opět Jirka Řípa. Naštěstí jsou naši hokejisti charakteři a rozhodli se, že zápas dohrají v podobném tempu, v jakém ho začali... a Benátky tedy dosti podusí. Ale kdyby těch zbylých šestnáct minut jenom odkroužili po ledě, určitě by si na to zas někteří experti stěžovali.
Trefil se Roman Rác, na kterého obrana nepřítele jaksi pozapomněla, svůj druhý gól večera přidal Kuba Herman a poprvé v dresu mory se prosadil i náš poklad z Karviné Mario Cartelli. Nevím, jestli byl víc nadšený on, já nebo zbytek fanoušků a týmu :D
Devátý a konečný gól (protože desítky už jsou z módy) dal v poslední minutě Richard Diviš, který se na mě mimochodem hned na začátku rozbruslení tak vtipně díval, co jsi chtěl?! :D Každopádně i bez těch tří do tuctu jsme Benátkám nadělili nejvýraznější porážku v jejich prvoligové historii.


Co asi potěšilo nejvíc byla ta velká nula, co se skvěla pod nápisem DOMÁCÍ a patřila hlavně Tomovi :) Tomu prosím říkám nástup!
Co nejvíc pobavilo, byl Jakub Bartoň, který prostě spadl. Jenom tak. Já ten pád neviděla, jenom jsem ho viděla, jak bruslí na střídačku, zuby vyceněné, úplně jsem se lekla, co se mu stalo! Ale do vrátek doklopýtal totálně vychechtaný, smál se i Robin Staněk, Janáček vzadu taky úplně nemohl... Ale nejvíc ze všech se samozřejmě smál sám Bára :D Korunu tomu nasadil Saša Lhotský, který se opíral o mantinel, otočil se na Báru, chvilku koukal, a když už to nevydržel, tak se strašně rozchechtal. 
Jó, u nás je legrace :)

Pochválila bych Robina Staňka, protože mě baví víc a víc, a taky tam měl pár fakt naprosto luxusních střídání.
Jenom pro zajímavost, chlapci využili čtyři ze sedmi přesilovek, Benátky přestříleli 35:20 a na zimák si našlo cestu 1042 diváků.

A fotky? Fotky!

Vošvrda si vlastně zpečetil osud hned na začátku, když vrazil do Dopity.

Nebavka!



Všichni se domluvili na Lukáše...

...ale Číp se smilova :D









Řepooo




...někdo tu má fanboy moment...








V Praze jsem si koupila červenobílou mikinu, protože je úchvatně měkká a teploučká, a taky protože Mora :D

2 komentáře:

  1. ha, tos měla jako kompenzaci za Beroun! stěžuj si ještě! ne fakt, stěžuj, třeba to příště dotáhnou na tu desítku.
    Radim jedna z nás lulz
    jedna no..hehehe
    ten Mario, kurde!

    OdpovědětVymazat
  2. Počkat, ty jsi byla bez bundy na hokeji? Já momentálně i naprosto nabalená zmrzám.

    Když jsem viděla, jak si dal Káša ten vlastnáček, tak mi ho bylo trochu líto (díky tomu rozhovoru, který si již uvedla :D) Je neskutečný, co může zapříčinit jeden úžasný rozhovor.

    Ovšem tohle není vůbec špatný výsledek. Mám se bát jo? :D

    OdpovědětVymazat