Seznamte se

Tým Salavat Julaev Ufa v létě prodělal značné změny a výsledek vypadá všelijak. Respektive je tam pár velkých jmen z reprezentací, pak skupinka, která vám nic neřekne, pokud nesledujete KHL, a mladí draví, především odchovanci, kteří už vyrostli z juniorských let. Teoreticky to je slibné, ale jak to bude vypadat v praxi?

Nutno podotknout, že poznat nové příchozí poněkud ztížila obsáhla rekonstrukce klubového webu, a taky podle všeho zhakovaný účet na Twitteru (pokud je pochybná reklama v infu nějakou indikací). Což mělo za následek, že prakticky celé soustředění ve Finsku proběhlo víceméně v tichosti.

Poprvé vlastně mohli fanoušci vidět svůj tým během zápasů ve Švédsku, které jsem z časových důvodů bohužel nestíhala. Ta hlavní část přípravy byla ale tradičně naplánovaná na konec srpna - každoroční turnaj Pohár Republiky Baškortostán, hraný samozřejmě v Ufě. 

Zúčastnil se ho jak domácí tým, tak i "spřátelené" Karlovy Vary, Toros z nižší ligy a Metallurg Novozkuzněck. 

Jakýmsi úvodem pro celou tu slávu bylo setkání týmu s fanoušky, nazvané hezky poeticky Den Zeleného Srdce. Krom jiných věcí byl veřejnosti představen nový kapitán týmu Vitalij Proškin a jeho asistenci Alexandr Svitov a Děnis Chlystov. Já bych preferovala na kapitána Sanju Svitova, ale tak kluci v šatně snad ví, co dělaj. Sanja byl mimochodem tak šikovný, že si něco udělal s rukou, a tedy bylo všem jasné, že se domácího turnaji zúčastní tak leda na tribuně.

Sanja s dcerou Lizou, která roste jako z vody. (zdroj: hcsalavat.ru)

Do turnaje vstoupil SJ Ufa proti Karlovým Varům, které jim měly co oplácet - doma s Ufou prohráli 2:4, o oba góly se postaral Petr Pohl. A Varům se odveta vydařila, vyhráli s přehledem 4:1.

Hned v první třetině se jim podařilo dát dva rychlé góly, které Ufu naprosto vyvedly z míry a celá třetina tak byl v režii hostů. Na úvod druhé třetiny vykřesal jiskřičku naděje Stěpanov, ale Vary do konce zápasu přidaly další dva góly a byl konec. Zápas to byl nudný a úmorný a doufám, že se všichni Zelení styděli! Tím nejlepším na tom všem nakonec byl rozhovor s Peťou Pohlem, který na každou otázku odpověděl hihňáním. Možná měl zůstat ve Vítkovích, čím blíž, tím líp! :D

Následující den se Ufa střetla s Torosem, což bylo utkání, které jsem kvůli SKA takticky vynechala. Jakožto papírově i ligově lepší tým měli kluci výhru povinnou. Výsledek 4:2 sice tak jednoznačně nevypadá, ale když víte, že máte hrát tři zápasy ve třech dnech, asi moc na plyn šlapat nebudete.

Poslední zápas čekal domácí dnes proti Metallurgu Novokuzněck, což vlastně bylo první utkání s jiným týmem KHL. Hra vypadala... všelijak. Po první třetině vedli domácí 2:0, ale nechali soupeře dorovnat. Na úvod třetí třetiny se jim podařilo dát gól a těsný výsledek 3:2 vlastně bránili až do konce. Po zápase ještě proběhly nájezdy, jenom aby se neřeklo, ale oba brankáři byli 100%.

Ať výkon Ufy vypadal jakkoli, přesto se jim podařilo domácí turnaj vyhrát. Bylo to teprve po šesté v historii turnaje, naposledy domácí zvítězili v roce 2010. Do All-Star byl zvolen jako nejlepší útočník Igor Grigorenko.

zdroj: hcsalavat.ru

Poněkud mě překvapilo, jak hodně byla Ufa vylučovaná. Zatímco v posledních letech to byly takové ty běžné momenty, proti Varům proseděli na trestné hodně času, a to ani nemluvím o Proškinově vyloučení do konce zápasu za vražení na mantinel. Chvílemi mi přišlo, že snad koukám na SKA nebo co! Ono by to ani tak moc nevadilo, kdyby to oslabení byli schopní ubránit, což očividně zatím neumí.

Co se nových tváří týče, prezentovali se všichni tak nějak v normě. Starým známým pro mě samozřejmě byl Tomáš Rolinek, který nastupuje v jedné lajně s Olegem Saprykinem, což mi vždycky vystačí na několik minut hysterického smíchu. A pokud nevíte, proč je tahle dvojka tak směšná, tak si pusťte nějaký starý zápasy EHT. Rolas nepředvedl nic nového, ale ani nijak nezklamal, ta dvojka s Olím vypadá zatím celkem slibně, takže o něj starost nemám.

Velmi sympaticky se prezentovala i pohaslá hvězdička Nikita Filatov, který turnaj odehrál na první lajně, dal pár gólů a jednou dostal do zubů. Nikita se rychle stal miláčkem davů, což se dalo čekat...

Poněkud rozpačitá jsem z Alexeje Gluchova, kterému jsem se velmi ráda smála, když byl ještě v Atlantu, a najednou je na ledě v dresu Ufy a co já s ním jako?! Je to sice takový tajtrlík a někdy mi přijde, že tam po tom ledě jezdí s klapkama na očích, ale nějak to vždycky udělá tak, že když nedá gól, tak má aspoň asistenci a hele, na bodíky si fakt stěžovat nebudu :D

Další, kdo přišel z Atlantu, je Andrej Zubarev. Velký obránce se nám přes léto trošku vypapal :D, ale už je v pořádku a zvesela se vzteká a postrkává a vůbec dělá všechno to, na co jsem od něj zvyklá. V obraně kvůli Kutějkinově zranění chybí kilogramy, které Andrej určitě poskytuje.

Děnis Chlystov přišel, dostal A a neurazil. To je tak všechno, co k němu můžu říct, protože abych pravdu řekla, na tom ledě nějak výrazně nevyčuhuje.

Výměnou za Jakuba Nakládala přišel ze Spartaku Ivan Baranka, který je taky starý známý. Poslední dobou to s ním šlo ve Spartaku trošku z kopce, takže doufám, že změna týmu pro něj bude ten správný impuls. Do dvojce ho postavili s Mírou Blaťákem, takže z toho snad bude pěkná československá spolupráce.

Na souzení brankářů je ještě celkem brzo, řekla bych.

No a pak je tu Kirill Kolcov. Kirjuša měl být na věčné časy s Kalininem ve SKA, jenže to by nesměl přijít Dallman (o něm zase příště), brát velký prachy a tvářit se jako spása celého klubu. Holt na Kira nebylo ani místo a ani peníze, a tak s ním jen tak ukončili kontrakt a nechali ho jít, dva dny před startem kempu v Havlíčkově Brodě, což jim nikdy neodpustím. Když budu ignorovat to, jak strašně špatné rozhodnutí to bylo, tak mi nezbývá, než se divit, proč ho jako nezkusili prodat, protože za hráče jeho typu by rozhodně něco hezkého určitě bylo.
Já si říkám, jak dlouho to bude trvat, než se Kir vrátí ke svým záchvatům vzteku, kterého s přechodem do SKA téměř zázračně opustily :D

Ale tak fanoušci Ufy měli z návratu Silver Surfera radost, radost měla i Kirova žena, takže asi co už, no.

Ať už v létě přišel do týmu kdokoli, nejvíc se samozřejmě hovoří o odchodu Alexandra Radulova. Není pochyb o tom, že Radu je jiná liga. To, že mu to nevyšlo v NHL, bych jako nějaký velký ukazatel kvality rozhodně nebrala. Faktem zůstává, že Radu je schopnej udělat dobrýho hráče z každýho, stejně jako je fakt to, že jeho 60+ bodů za sezónu zkrátka bude chybět. Na druhou stranu může být pro tým jako celek výhodou, že ubude jisté pozornosti, kterou samozřejmě hráč typu Radulov přitahoval.

Tak jako tak není žádné tajemství, že se změnou vedení a trenéra tým začal novou etapu své existence. Jestli pověřené osoby vybraly tu správnou cestu, ukáže až čas. A já si to rozhodně ujít nenechám.