Ty vole, já se vůbec nevyspal...

Aneb Problémy týmu, který senzačně postoupil do baráže o Extraligu...

Za stavu 2:0 pro Olomouc se Kohouti v úterý vypravili na sever Čech, aby na ledě Ústí vydobyli alespoň jednu výhru. Když téhož dne večer zvítězili 0:3, měli splněno. Od baráže je dělila "jen" jediná výhra, ale nikdo se neodvážil oslavovat nějak předčasně. Byli to ostatně naši kluci, kdo loni senzačně vyrovnal "ztracenou" sérii s Chomutovem a dotáhl to až do sedmého zápasu.

Někteří se vypravili přímo do Ústí, jiní byli přilepení na onlajnech, někdo zamířil na zápas juniorů proti Chomutovu. Ale myslím, že jsme to prožívali všichni stejně a klidně vám prásknu, že když dal Jirka Ondrušek gól na 0:2, tak hlasatel u nás na stadionu začal nadšeně poskakovat kolem pultíku.

Zkrátka a dobře, Olomouc porazila Ústí prakticky bez problémů jasným výsledkem 4:0 na zápasy a postupuje tak do baráže o Extraligu. Všichni jsme věřili, ale asi nikdo nečekal, že Slovan takto převálcujeme, natožpak že Libor Kašík vychytá v obou venkovních utkáních nulu.

Krásná facka všem, kdo nás zatracovali. Všem, kdo říkali, že tým přespolních mladíčků, kteří nemají proč za tenhle tým bojovat, na to nemá. Všem, kdo kluky jako už tradičně obviňovali ze sázení a vypouštění zápasů, když se nedařilo.

A já jsem na ty kluky pyšná. Celá sezóna byla fantastická jízda zakončená výtečným druhým místem se ztrátou pouhých čtyř bodů na Mladou Boleslav, která měla dominovat. Korunu parádní základní části pak nasadilo playoff proti Hradci Králové a Ústí, které jak už víte, skončilo vysněným postupem do baráže. Bylo mi ctí, že jsem u toho mohla být. A jsem opravdu ráda, že to tady na tom blogu všechno je, celá ta jejich práce, protože tahle sezóna přepisovala dějiny. 

Olomouc se stala vůbec prvním mistrem české Extraligy v roce, kdy jsem se narodila - 1994. V roce 1997 byla licence prodána do Karlových Varů a o dva roky později hokej ve městě skončil úplně. V době, kdy jsem nastupovala do školy, se na zimáku prodávaly koberce. V roce 2001 byla koupena licence na 2. ligu, v roce 2003 se tým HC Olomouc radoval z postupu do 1. ligy. A o deset let později stojí na prahu Extraligy.

A já jsem ráda, jsem fakt strašně ráda, že to místní fanoušci berou tak, jak to je - jako obrovskou šanci a ještě větší odměnu. Plán na baráž? Užít si to, jak jen to jde! Když se nepostoupí, nevadí. My všichni víme, že tady máme ty největší borce a ty nejodhodlanější bojovníky. To už jim nikdo neodpáře.

A jsem taky moc ráda, že posledních pár kol playoff kluci zase okusili, jaké to je hrát před téměř zaplněnými tribunami, protože si to zaslouží. Byť většina z těch lidí celý rok na hokej ani nepáchla, výborné výkony olomouckého mužstva je do té naší staré plechovky přitáhly. A věřím, že na baráž bude vyprodáno.

Zatímco pár odhodlaných fanoušků vítalo naše hrdiny kolem jedné ráno u zimáku, já si to mrznutí nechala až na dopoledne. V 9:50 jsem byla na zimáku, v ruce čaj, v batohu foťák a na tváři takovej úsměv, až mě všechno bolelo. Byla mi zima a byla jsem unavená, ale stálo to (ostatně jako vždycky) za to. 

Díky bohu, že už jsem se tak otrkala a celý tohle chození na tréninky jsem si domluvila, protože to je něco... být na tréninku SKA Petrohrad bylo úžasné. Byl to zážitek na celý život a můžu jenom doufat, že budu mít to štěstí a zažiju to znova. Ale HC Olomouc - byť to nejsou mistři světa a jiné superhvězdy - jsou zkrátka moji. 

Jednu perličku - hned po nástupu na led ji utrousil, myslím, Lukáš Králík - už máte v nadpisu. Pěkný byl taky dotaz Richarda Diviše, jestli "je to kafe pro něj" a pokud by mu nevadilo, že to kafe je ve skutečnosti čaj, tak bych mu ho za tu baráž klidně i dala, kdyby si přišel. Ondra Švaňhal od začátku sezóny taky pěkně zvlčil - ten zpočátku tichý a trošku nevýrazný útočník zkoušel mou pozornost, jestli si ten čaj hlídám, anebo jestli mi ho hokejkou shodí na zem. Hrdina playoff, Libor Kašík, vyběhl ze šatny oblečen neoblečen a hned zase zaběhl zpátky - po takových výkonech má od ledu zasloužený den volna. 

Zhruba v půlce tréninku jsem omylem zavazela v cestě Jiřímu Dopitovi, protože výjimka potvrzuje pravidlo, a tak je pan Dopita mistr světa hned trojnásobný... a to ani nemluvím o tom zlatu z Nagana, že :D

Snad aby jim to nebylo líto, tak jim trenéři (Petr Fiala a - hele dvojnásobný mistr světa - Jan Tomajko) nakázali sprinty tam a zpátky přes led. Jazyky na vestách a vesty doma, a to ještě nebyl konec :D Prošli si běžnou tréninkovou rutinu a opět to zakončili hrou o největšího dřeváka, kterým se, pokud se nepletu, stal Jakub Herman. Po konci té "oficiální části" jsem čekala, že to všichni zabalí, ale kdepak, někteří si tam ještě dali minizápas... holt hokeje není nikdy dost, no :D

Ale o tom jsem stejně psát nechtěla. Chtěla jsem vám popsat, jak byli všichni jako sluníčka a ta radost z nich úplně sálala... I když teď mi dochází, že to zkrátka popsat nejde. Můžu jen doufat, že tu vítěznou atmosféru nasajete alespoň z fotek, které se dneska obzvlášť povedly, jestli můžu být tak skromná :D Kdyby to někdo nutně někdo potřeboval na FB, tak prosím, i když tam ty fotky ztrácí na kvalitě...

No a dál? Pár "duplikátů", pár fotek, kterým k dokonalosti něco chybělo, a taky pár fotek Valenty, protože jsem ho dneska fotila nějak moc a bylo mi blbý cpát ho na ten web tolikrát :D

Hally dneska dělal dvojku Vítkovicím

to žlutý světlo nad místem, kde stojí, jednou bude moje smrt

I když tady kolega nekouká, vy vidíte správně...

Návrat Grumpy Cat!
...už mi chyběl.

...dneska mi přišlo, že mu říkali Nivo, ale ruku do ohně za to nedám...

Když jsem tohle fotila, tak se vedle mě zrovna převlíkal Kučis do jiného dresu, nanana :D

druhý brankář byl dneska Jakub Urbisch

No... i tak se dá blokovat... já ani nevím co... Kuchrada, asi?

Jeden Ruf a nazdar příště!

PS: Doufám, že mě za to Houdek nezabije, Grumpy Cat mají přece všichni rádi..?
PPS: A stejně máme ten nejlepší a nejhezčí tým, takže se všichni ostatní můžou přestat snažit a jít domů :P :D

PPPS: Následující školní dny probrečím, protože chodit na tréninky mi fakt bude chybět.

PPPPS: Už jsem toho tenhle týden napsala asi tuny, milion článků a k tomu ještě píšu seminárku. Díky bohu za počítače..?

PostéS: Náš zimák je celej nakřivo, ale totálně. Dneska jsem na zkoušku fotila prvně podle vodorovných a pak podle svislých linií a bylo to prašť jak uhoď, furt to někde utíká na stranu, takže na to oficiálně kašlu!