Show should go on

Ach jooooooooooo..!

Měsíc a pár dní od posledního příspěvku, který byl vlastně jen článkem o článcích. 

Téměř dva měsíce od posledního opravdového fotoreportu. 

Mrzí mě to? Ano.

Chci to změnit? Ano.

Mám na to čas? 

...nevím.

Je to tak, poslední fotoreport je z 13. prosince z utkání se Zlínem. Mezitím už naše krásné město vidělo dalších šest domácích zápasů. 

Věc se má tak, že mi zkouškové vlastně začalo zhruba v tom třetím prosincovém týdnu, i když to jsem měla ještě celkem klid – proto jsem taky odfotila všechny prosincové zápasy na web klubu. Věděla jsem, že leden bude fuška, což taky byl. Smůla je, že kvůli jednomu předmětu nemám volno ani v únoru a pak skočím rovnou do letního semestru.

Zápasy jsem, až na ten páteční s Kometou, kdy jsem opět fotila na web, trávila v redakci. Bylo mi totiž celkem jasný, že i kdybych něco nafotila, neměla bych to sem kdy dát. A mám už celkem solidně vyzkoušený, že fotky jsou aktuální tak jeden, maximálně dva dny po zápase. Na starý fotky z běžných zápasů, kdy se nic extra nestalo, není nikdo zvědavej. 

Řešení to bylo super chytré a ničeho nelituju, protože jsem aspoň nemusela stresovat, že jako mám něco na kartě a něco bych s tím měla dělat. No, možná mě mrzí, že nemám fotku Pekyho hřívy, protože teda byla fakt epická :D

Co mě ale trochu překvapilo bylo to, že mi to focení ani nechybělo, protože stejně jsem měla poslední dobou pocit, že fotím furt to samé dokola a nejsem schopná nabídnout nic nového. Na druhou stranu to ani nebyla žádná hrůza, když jsem nakonec fotila zápas s Kometou. Dost možná ale proto, že nebyla zima a fotek jsem měla dohromady tak 200, tudíž jsem s tím byla hodně rychle hotová.

Rozvrh na letní semestr vypadá přímo hrůzostrašně a na úterní zápasy de facto nemám čas. Na ostatní domácí utkání samozřejmě budu chodit dál, ale upřímně vám teď nemůžu říct, jestli z nich budu dělat reporty. Můžu vám slíbit, že je dělat chci, ale nevím, kolik práce a úkolů budu mít. A je fakt, že dělání fotoreportů není úplně ta forma relaxace, kterou bych v přestávkách mezi učením vyhledávala.

Závěr tohohle článku je tedy takový, že vlastně žádný závěr nemá, protože nic nevím. No. Ale berte to z té lepší stránky: Víte, že žiju! A pokud se o to občas obáváte, opět vás odkážu na svůj Twitter (vpravo hleď), kde si mé výlevy můžete dopřávat téměř každý den! Páčko.