Na hokej bez foťáku nechodím: Všude dobře...

...doma nejlíp.

Prvního srpna jsem se konečně dočkala a viděla můj nejoblíbenější tým zase na ledě. Je to až vtipné, jak mi kluci chyběli, i když to rozhodně není tak, že bych je od závěrečné sirény posledního zápasu sezóny 12/13 neviděla. Vlastně jsem je letos viděla víc, než předchozí roky... a možná proto mi chyběli o to víc. Člověk si zvykne a rád :)

Kluci HC Olomouc se stejně jako loni vrátili na led zápasem proti HC Vítkovice Steel, a že to teda byla jízda...

Ovšem pěkně popořadě. Ačkoliv jsem se den předtím vrátila z České Lípy až v sedm večer a do postele jsem šla tak ve dvě ráno, dobrovolně jsem se po pěti hodinách spánku vykutálela z postele a za dvě hodinky už jsem postávala před zimákem a čekala jsem na začátek ranního rozbruslení. Cílem bylo vyzkoušet si světlo, zkontrolovat, jak to vypadá s lavičkama a tak podobně. Jenže to by nebylo ono, kdyby věci šly podle plánu, že jo :D Už třeba jenom to, že jsem se moc těšila na Houdyho a Hallyho a oni jsou oba furt marodi :(

Můžu jenom doufat, že jsem klukům třeba i chyběla (haha) a že mě viděli rádi... no já každopádně radost měla, takže jsem tam zas stála vysmátá jak hlupec. Navíc jsem konečně potkala Pavla Řoutila, no yay! :D Začal trénink, já si vesele fotila, přenastavovala jsem si foťák a v tom zhasly světla. Patnáct minut postupně naskakovalo jedno za druhým, když svítily 2/3, zase jsem nacvakala pár snímků a zhaslo to znova. Dalších deset minut to zase naskakovalo, až to celé nakonec zhaslo definitivně. Řekla jsem jedno moc ošklivé slovo, (asi jsem tím poděsila Vošvece a Řepu), sedla jsem si na lavičku a jenom koukala, jak se všichni honí za pukem, protože v takové temné sluji se nedá pracovat. Samozřejmě všechno zase naskočilo jenom, co byl trénink oficiálně ukončen a já si sbalila svých pět švestek. Tak fajn no.

Ale jsem profesionál, přeceee, takže fotky tady.

Přes mé obavy na zápase světla fungovala bez problémů. Dokonce i tu blbou lavičku ke sklu jsem si sehnala, byť mě zase jako v baráži vystrkali úplně na bok. Prý se to někdo pokusí vyřešit, abychom tam my fotografové nestáli jak na hanbě někde za vrátkama a aby takový malí, milí lidé jako já mohli fotit i ze strany naproti střídačky hostů.

Ovšem dost řečí o focení a víc povídání o zápasu, který byl naprosto - ale totálně - parádní. Obvykle bývá příprava taková celkem o ničem. Tím spíš první zápas. Hrát v přípravě s Vítkovicemi je už tradicí a vždycky je to zápas, který baví nejvíc, ale letos to opravdu bylo něco extra.

Vítkovice nepřijely, výjimečně, s týmem z juniorů, ale přivezly celé tři lajny, které v loňské sezóně válely v Extralize. A hlavně přivezly Richarda Stehlíka, O-M-G, Stehlík D:

Zápas byl dost rychlý už od začátku, ale Vítkovice měly převahu a více se dostávaly k zakončení. V bráně byl poprvé za Moru Tomáš Vošvrda. A představil se fanouškům přímo velkolepě. Chytal puky, co už snad všichni viděli v bráně, prohýbal se a natahoval jako gymnasta a zkrátka mezi tyčemi vyloženě čaroval. Ke konci třetiny se síly trochu vyrovnali a Matěj Pekr dokonce rozcinkal branku za Filipem Šindelářem.

Druhá třetina začala přesilovkou pro naše kluky a naši kluci ji využili, jak se patří. Richard Diviš poslal puk napříč přímo před Šindelářem k levé tyči, kde už byl nachystaný Radim Kucharczyk, který v koncovce nezaváhal. Až překvapivě početné publikum se rozjásalo, tedy až na skupinu fandů z Vítkovic. I ti se ale za chvíli mohli radovat, protože začalo úřadovat trio hráčů, které olomoucký fanoušek musí nutně znát, tedy přesněji Ondrej Šedivý, Petr Kolouch a Lukáš Kuscera. První jmenovaný skóre vyrovnal, druhý jmenovaný o chvíli později zvyšoval na 1:2, třetí na oba góly přihrál.

Petr Kolouch a Lukáš Kucsera

Domácí se ovšem nevzdávali, Aleš Jergl dokonce ujel do samostatného úniku, při kterém byl faulován. Nařízené trestné střílení ovšem neproměnil, když se puk zastavil pár centimetrů před brankovou čárou. I to ovšem stačilo k rozhození Šindeláře, protože o chvíli později přímo ukázkově namazal Oldřichu Hežovi na vyrovnávací gól.

Třetí třetina vypadala, že rozhodnutí vůbec nepřinese. Oba týmy se horko těžko dostávaly do šance a čas rychle ubíhal. V 58. minutě se ale ke střele napřáhl Jaroměřský, trefil jednoho z hráčů Vítkovic a odražený puk doklepl za Šindeláře Michal Vodný. O chvíli později se slavilo znovu, když na 4:2 zvýšil Jakub Herman. Ke gólovým hodům se mohl připojit i Diviš, když si vynutil druhé trestné střílení zápasu, ale nevyšla mu klička. Tak jako tak, tým HC Olomouc vstoupil do nové sezóny vítězně a necelých 700 diváků tleskalo ve stoje.

Úplně na závěr přišly na řadu ještě samostatné nájezdy, které Vítkovice vyhrály 2:1. Za Moru své štěstí zkusil Pekr, Kucharczyk, Vodný a Heža, přičemž se trefil pouze Kucharczyk a vlastně tak vstřelil ten večer hned dva góly.

Celkem mě mrzelo, že při přátelském zápase měla banda nějakých tupců potřebu pochodovat po zimáku a vyřvávat jakési urážky na adresu Vítkovic. Naopak se mi líbilo, když po skončení zápasu fandové Vítkovic vyvolávali Vošvrdu společně s místními.
Ovšem pointa: fotky ze zápasu.