Feier frei!

Na stadion jsem ve středu došla až trapně brzo, a to jsem se prosím stavovala ještě pro sváču/večeři. Nicméně, důsledkem mého špatného načasování bylo, že jsem tam seděla asi dvacet minut a klepala kosu, protože jsem byla líná obléct si bundu. Když na led naskákali borci z Benátek nad Jizerou, tak mě na chvíli zahřálo marné hledání Vitáska. A pak mi zase byla zima :D

Naštěstí pak přišla Cestí, donesla mi svařák a bylo po problému.

Nebe, peklo, ráj

Domácí zápasy HC Olomouc jsou nebe na zemi, i když je tam zima a občas je to tak trochu o ničem a nějaký nejmenovaný obránce se nás snaží zabít pukem.

Ten jeden zápas HC Lev Praha, co jsem navštívila, byl peklo, a možná vám i jednou řeknu, proč. Možná po CSKA příští týden..?

A můj první extraligový zápas, kde se střetly týmy PSG Zlín s HC ČSOB Pojišťovna Pardubice, to byl ráj.

Orientální despocie nemají s olomouckým hokejem zhola nic společného

Měla jsem radost jak malé děcko, když jsem včera doklusala (komu ujela tramvaj?) na stadion. Jak mi ti moji malí kohoutci chyběli, awawawww!

Né, vážně. Kdyby divadelní představení Richard III. v hlavní roli s Richardem Krajčem nebylo naprosto dokonalé a geniální (kdo jste v Praze - JDĚTE!!), tak bych se tam asi fakt na férovku rozbrečela nad těmi sms od Cestí, které mi průběžně oznamovaly, jak HC Olomouc vyhráli 8:1 nad Berounskými Medvědy. Chudák Radek Meidl jako!

No, takže jsme po tom zmeškaném tréninku (har har) už měla celkem absťák, a tedy jsem se na pondělní zápas proti Mostu těšila dvakrát víc, jak obvykle.

Jak jsem poděsila dalšího hokejistu

Na olomoucký stadion dorazil BK Mladá Boleslav bez svého borce Davida Výborného, což byla strašná podpásovka. Fakt. Styďte se!

Tancuj, tancuj, vykrúcaj!

Nemám ráda, když přijdu na zastávku a tramvaj mi jede za třináct minut. Do cíle totiž dorazí za zhruba dalších sedm, což se rovná těm dvaceti minutám, za které dojdu na zimák. Čekání není nic pro mě, a tak jsem vážila onu strastiplnou cestu pěšky. Což by nebylo tak strašné, kdybych nebyla navlečená na hokej a město nebylo rozpáleno sluncem. No, ale už to vlastně bylo naposled, takže hm.

Na stadion jsem došla celá uřícená, rozbruslení už začalo, turniket mě nechtěl pustit a pak jsem málem spadla ze schodů. Yay me!

Všechno zlé je ale pro něco dobré a pro zápas s Hradcem Králové to platilo dvojnásob.