Nepřátel se nebojíme!

Něco takového řekl trenér Tomajko v rámci pozvánky na čtvrteční utkání s HC Orli Znojmo, kteří odehráli svůj první ročník v rakouské EBEL.

Kolem Znojma bylo tohle léto hodně povyku, především kvůli jejich ostré hře v rámci Region Cupu, což mimo jiné mělo za následek tuším dva přerušené a jeden úplně zrušený zápas. Naši chlapci vyšli z prvního vzájemného zápasu bez újmy, ale taky bez bodů, takže měli dneska co napravovat.

Možná přijde i kouzelník

On vlastně nakonec i přišel. Ale o tom později.

V úterý se mimořádně hrálo doma, protože Hradec Králové stále neměl k dispozici led. Než aby se jezdilo do Pardubic (kde prý stejně volno neměli), dohodly se oba týmy odehrát zápas v Olomouci.

Přišla jsem pozdě a soupisku omrkla jenom tak, aby se neřeklo, tudíž jsem si při rozbruslení užila náramnou srandu, když jsem se divila, kdo všechno se ten den oblékl do dresu.

Proč už radši nepůjdu na hokej...

...a nebo přijdu s papírovým pytlíkem přes obličej a kapucí na hlavě.

Zatímco časné stávání předchozích dnů měla na svědomí autoškola, dneska to bylo dílo čistě hokejové.

V 7:45 jsem se odplazila do koupelny a následně na gauč, kde jsem až do 8:38 podřimovala. Uvedla jsem se do provozu-schopného stavu a vyrazila směr kavárna u zimáku, kde jsem čekala na Cestí, četla si, jak udržovat vozidlo v dobrém technickém stavu, a líně míchala svou ledovou kávu. Už v tu chvíli bylo venku určitě tak 30°C na slunku, takže to ledová bylo dost podstatné.

Yes, this is dog

Když zrovna nepíšu články o momentálním dění kolem olomouckého hokeje, tak zvelebuji svůj čarokrásný blog.

Posilujem

HC Olomouc se pomalu ale jistě chystá na spanilou jízdu do Extraligy.

Sice nám všichni můžou vykládat, jak na to nejsou peníze a tohle a tamto, ale tým tam očividně směřuje, což nám fans samozřejmě dělá radost.

Všeobecně se o tom moc nemluví, vedení s Dopitou v čele vždy říká "Cílem je playoff a pak se uvidí.", což je podle mě střízlivý a rozumný názor. Nemá smysl vykřikovat, že určitě uhrajeme tohle a tamto, protože playoff jsou jako ruská ruleta. Ale podle posil vše nasvědčuje tomu, že se něco děje. Samozřejmě nejsem ve vedení a ani nejsem známá známého toho a onoho, ale neviděl by to leda tak slepec.

Utrpěli jsme vítězství

Před zápasem HC Olomouc s SK Horácká Slavia Třebíč se ze mě stal oficiálně novinář - vyzvedla jsem si na vrátnici press kartu, později obdržím ještě akreditaci (na které budu mít strašnou fotku), která se dá vytasit všude jinde (i když z toho zase plynou jiné patálie). 

Teď abych byla ještě zodpovědnější!

Šla jsem tam jako na třídenní vandr s batohem narvaným k prasknutí. Táhla jsem v něm totiž dva foťáky a ještě jsem byla strašně chytrá a stavila se nakoupit. Nesnáším batohy. Novým Nikonem jsem odfotila celou první třetinu, o rozbruslení a zbytek zápasu se postaral Olympus.

Na hostování z Karviné přichází...

...Nikon D90, jelikož s ním vedení bylo ve zkušebním zápase spokojeno. Tak.

Silou vůle jsem se někdy v 9:30 zvedla z gauče, na kterém jsem dospávala, a uvedla jsem se do provozu, abych o hodinu později čekala před kavárnou u zimáku na Cestí. Mířily jsme na zápas našich juniorů proti Třinci. Hned na úvod jsem zjistila, že Tomáše Zbořila poznám i na vzdálenost nějakých 250 metrů. Ne, že by to byla zrovna praktická schopnost. Ale aspoň jsem věděla, co mě za okamžik čeká, a nepustila jsem nic na zem, jako se mi povedlo ten jeden den, kdy šel kolem Radim Kucharczyk.

Čas letí, děti

Přiznám se bez mučení, jsem tak trošku blogový grafoman, tím spíš vždycky takhle na úvod sezóny, kdy se pořád něco děje a není škola, která by mě vysilovala. Však klid klid, ke konci sezóny o mně možná ani neuslyšíte, protože budu až po uši zahrabaná v maturitních tématech ;) 

Což doufám, že se nestane. 

Takže to dneska bude takové letem světem, abych uklidnila své pisálkovské já. Třeba na nic nezapomenu.

WANTED: Common sense

Když za námi v HavlBrodě posedával GM Alexej Kasatonov, občas jsme s Cestí zcela náhodně vyslechly některé jeho telefonáty. Krom toho, že se někdy v blízké době chystal do Moskvy, bylo to většinou na téma: "Haló? Ano, tady peníze."

Občas nás chytla taková podivná paranoia co když právě někoho z těch kluků tady prodává?

A možná, že to nakonec ani nebyla paranoia. Přitom to všechno vypadalo tak nadějně! Jenže to by nebyli SKA, že jo.

Prove them wrong

Kdosi na fóru tuhle prohlásil, že Jakub Bartoň není žádnej elitní prvoligový bek, jelikož být opět v páru s Martinem Janáčkem, je zas úplně marnej, protože se veze na výkonech Jirky Ondruška. Řeč byla, předpokládám, především o jeho +/-, protože jsem si nevšimla, že by Ondrušek lítal po ledě maskován za vlasatého kapitána a střílel góly jeho jménem.

Ale tak co já o tom vím, že jo. Ostatně: kdo se směje - Bára, ten se směje nejlíp... počkat, tak to určitě není, nebo snad..?

Vidím je všude

Mí drazí čtenáři, 

já se strašně nudím. Sice tedy čtu knihy na maturitu (kterou stejně změnili, takže kdo ví, co vlastně máme číst) a dělám jiné, více či méně produktivní věci, ale žádná z nich se netýká ani za mák hokeje nebo fotek a to mě k uzoufání nebaví. Tak mě napadlo vzít to trochu z jiného konce.

Nespornou nevýhodou zrcadlovek je jejich velikost a váha. Zatímco na hokeji si člověk může někam sednou a foťák si dát do klína, na cestách vám ten drobeček visí na krku, při každém zhoupnutí vám dá jednu pořádnou na solar a vůbec celkem zavazí. Samozřejmě je to o zvyku, ale zkrátka nosit kilo techniky pověšené na krku není zrovna to pravé.

Já jsem si tedy navykla buď za a) chodit jako mamlas s foťákem v rukách, že vypadám jako veverka s oříškem; nebo za b) foťák nosit povětšinou schovaný a fotit takové ty hloupé maličkosti na mobil.

Toto jsem praktikovala i při výletu na sever v červnu, a tak vám ukážu pár fotek z mobilu.

Absťák

Mám starý dobrý hokejový absťák a představa, že další zápas je až ve čtvrtek, mě vyloženě děsí. To víte, sezóna mi začala v půlce července, každý den jsem seděla nad fotkama až do noci a mezi posledním článkem o SKA a prvním zápasem HCO byl jenom jeden den.
Tak jsem dostala takovej strašně super nápad, že zkusím znovu upravit fotky SKA z Přerova, protože tehdy jsem používala jiný program a neměla zkušenosti a tak. Viděla jsem to velmi optimisticky!

Strávila jsem dobrých deset minut jenom tím, že jsem se hystericky smála nad kvalitou pořízených fotografií. Byly foceny ještě starým Olympusem SP-560 UZ, což je skvělá technika, ale na hokej se nehodí.
Absolutně nechápu, jak jsem s tím po této zkušenosti nesekla, ale asi dobře pro mě :D Nejspíš mi dodávaly víru ochloupek lepší fotky z EHT 2011. Přerovské ledy jsou zákeřné a to světlo tam mi dělá problémy ještě teď. To už asi nebude v rukách. A nebo to bude v rukách, protože v nich držím foťák, co na to nemá, že jo :D

Hurá hokej

A nebo snad "Hurá, hokej"..?

Ne... ne, zůstaneme u původního titulku.

Po včerejším velmi sympatickém výkonu proti Vítkovicím to dneska poněkud skřípalo. Jako by to snad dav tušil, ubylo z něj kolem dvou set lidí, a tak se nás na zimáku sešlo jen něco málo přes tři sta.

Soupeřem HC Olomouc byl opět extraligový tým, tentokrát ovšem ze Slovenska, HK 36 Skalica.

Začali jsme vesele

Na úvod přípravy se HC Olomouc střetli s Vítkovicemi, asi aby se jejich mladí podívali, kde že to skončí, když se nebudou dosti snažit, a aby naši staří věděli, kde můžou hrát, když se snažit budou.

Tak přece všichni vyhrají, ne?

Až se jednou budete nudit...

Na YouTube jsou teď k vidění oba úvodní zápasy SKA Petrohrad. Což je super.

Kvalita sice není žádný zázrak, ale člověk se cítí, jako by se vrátil zpátky v čase do dob, kdy KHL teprve začínala a místo hráčů se po ledě honily pixelové čtverečky.

První, proti Slovanu Bratislava, můžeme vidět díky sdílnosti slovenské televize.

Druhý je k dispozici díky bojovnosti lidí ze SKA, kteří s velkou slávou získali záznam utkání přímo od Komety (mimochodem mrkejte na ten výsledek). Zápas je rozdělen na tři třetiny a k velké škodě tam není to hvízdání úplně na začátku, ale možná je to jenom dobře. První třetina: